Příznivci stran dobrovolníky
Naivita, či revoluce? Studentka vábí voliče na program KSČM

Lidé na pěší zóně v Kladně ji už dobře znají. Studentka a dlouholetá sympatizantka KSČM Pavla Šlahůnková tam rozdává v červené bundě s třešněmi letáčky s programem strany skoro každý den. Lidem nabízí kalendář s recepty a radami na zahrádku. K němu je přiložen program KSČM. "Reakce lidí jsou pozitivní," líčila Šlahůnková při rozdávání letáků. Skutečnost, že podporuje stranu, která má na svědomí popravy nevinných lidí a čtyřicet let pronásledování odpůrců režimu za železnou oponou, si nepřipouští.

Pavla Šlahůnková rozdává lidem v Kladně s úsměvem kalendář na příští rok. Naprostá většina z nich jej přijímá s povděkem, někteří za něj dokonce nabízejí i peníze - i když je zdarma a jde o propagaci KSČM.

Studentka není u komunistů žádným nováčkem. Aktivně se zapojovala do akcí komunistické mládeže a v roce 2009 dokonce kandidovala do Evropského parlamentu. Pochází z jižních Čech. V patnácti letech šla studovat střední školu do Rakouska - sama, bez rodičů. Ve Vídni teď také dokončuje studia sinologie a sociologie. Logicky tak umí perfektně německy, což si pochvalují i na ústředním výboru strany. Už v komunistické mládeži se totiž starala o zahraniční hosty sjezdů, poslancům občas pomůže s překladem.

Negativní reakce na to, že fandí komunistům, prý nepociťuje. "Mám pocit, že je to opravdu program pro 21. století - hlavně jejich sociální politika. Sama jako studentka vím, že skripta a další věci jsou velmi drahé, KSČM nabízí řešení. Každý z nás má právo na vzdělání, nemělo by se kastovat, kdo na to má právo a kdo ne," říká Šlahůnková, která u komunistů pomáhá hlavně exposlankyni Miroslavě Vostré.

Při otázkách na předlistopadovou minulost komunistů její tvář ani na chvíli neopustí milý úsměv. "Beru to tak, že KSČM je strana, která vznikla po roce 1989. O historii bychom tu mohli diskutovat hodiny," říká studentka, podle níž měl režim své klady i zápory, ale jedním z velkých kladů bylo, že byl dostatek práce a bytů. Ostatně s programem, ve kterém zdůrazňovala právě právo lidí na práci, kandidovala do výše zmíněného Evropského parlamentu. Zdůrazňovala tehdy i princip rovnosti pro všechny. "Já jsem byla v roce 1989 roční miminko, a byla jsem spokojené miminko, takže dobu před rokem 1989 jsem nezažila," dodává, když poskytuje rozhovor TV Barrandov.

Nad její obhajobou komunistů však nelze jen mávnout rukou. Faktem je, že KSČM, která se transformovala z předrevoluční KSČ, se za své činy nikdy veřejně neomluvila. V jejím středu jsou navíc extrémní stalinisté jako Stanislav Grospič nebo učitelka Marta Semelová, kteří dokonce vystupují proti tomu, aby se strana od tohoto směru odkláněla, a kritizují návrat od plánovaného hospodářství ke kapitalismu. "Revoluční charakter strany a její marxisticko-leninská podstata jsou nahrazovány maloměšťáckým smířlivectvím, parlamentarismem a oportunismem," tvrdí kovaní rudí. Semelová dokonce pravidelně velebí komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. "Únor 1948 a následující období čtyřiceti let nebyl zločinný režim, ten nastal po listopadu 1989," řekla Semelová u Gottwaldova hrobu. Za jeho vlády bylo přitom v padesátých letech popraveno 237 lidí, z toho 190 pro politické zločiny. Mnohdy šlo o justiční vraždy, jejichž účelem bylo zbavit se politických odpůrců komunistického režimu.

Ačkoliv v západní Evropě je mládež většinou tradičně levicová, v Česku je tento trend novinkou. Dříve se ke komunistům hlásili většinou lidé, kteří pocházeli z rodin komunistických kádrů bývalého režimu. Mladá studentka však vyvrací, že by její rodiče byli nyní v KSČM nějak aktivní. "Moji rodiče do kampaně zapojeni nejsou. Nikdo nereaguje špatně, všichni respektují mé rozhodnutí a to, co dělám," říká a dodává, že členkou strany dosud není. Svou angažovanost prý bere právě jako šanci otevřít KSČM mladým lidem.