Očima Ivana Motýla
Neumytí a páchnoucí poslanci aneb Následky obstrukce
07.11.2011 10:00 Glosa
Poslanci spící v lavicích či rovnou na zemi. Špinaví, lehce páchnoucí, mnozí působící jako šílenci. Nekonečné jednání parlamentu nebývá bez následků.
Byl to tragikomický týden v českém parlamentu. Poslanci spali v lavicích a František Bublan (ČSSD) jim k tomu četl ukolébavky ve formě papežských encyklik a pastýřských listů. Poslanec Jan Husák (TOP 09) si zase o víkendu postěžoval, že musí narychlo do čistírny. Během dlouhého jednání sněmovny mu totiž došly čisté košile.
Nebylo to v dějinách českých zemí zdaleka poprvé, kdy poslanci kvůli obstrukcím trávili v parlamentu celé dny a noci, a to i o víkendu. V parlamentu se pravidelně nocovalo třeba v říjnu roku 1897. "Velmi zajímavé jest podívání na noclehy v kuloárech, v čítárně a v různých hovornách. Nejpodivnější lůžka sestrojena tu z polštářů, knih, různého nábytku a židlí. V čítárně obleženy jsou veškeré lenošky a ze všech koutů ozývá se chrápání," popisoval noc z 28. na 29. října 1897 v rakouském parlamentu (říšské radě) pražský deník Národní politika. Mezi chrápajícími bylo i na sedmdesát poslanců české národnosti, z nichž mnozí se měli v dějinách teprve proslavit. Jako například Karel Kramář, vůbec první československý premiér po vzniku republiky v roce 1918.
Obstrukce v říjnu 1897 spustili němečtí nacionalističtí poslanci, kteří se snažili sněmovně zabránit, aby začala projednávat takzvané Badeniho jazykové zákony, které měly značně posílit postavení češtiny v úředním styku. Poslanci však nebyli ve svém projevu limitováni deseti minutami, jak tomu bylo minulé dny na pražské Malé Straně. Ve vídeňském parlamentu mohli žvanit hodiny a rekordmanem tehdejších obstrukcí se stal poslanec Lecher.
Lecher totiž v noci z 28. na 29. října 1897 dokázal mluvit celých dvanáct hodin. O půl druhé v noci, když už ve sněmovně kázal třetí hodinu, dokonce suše oznámil, že je teprve "se čtvrtinou své řeči hotov". Zdrcení poslanci, kteří zrovna nespali, v tu chvíli začali mlátit do sněmovních lavic a žádali zrušení schůze. Místopředseda sněmovny Karel Kramář nicméně vytrvale opakoval, že podle jednacího řádu má poslanec Lecher právo pokračovat ve své řeči.
Ve čtvrt na sedm ráno poslanec Lecher stále mluvil a parlament neměl daleko ke "srocení bláznů". Takto alespoň atmosféru vylíčila Národní politika: "Dr. Lemisch, dr. Peszler a Wolf sedí pohromadě a tlukou s ohromnou silou do pultů. Poslanec Türk počíná si jak šílenec, oběma rukama tříská v nejzuřivějším tempu do pultu. Poslanec Kaiser a Hoffmann pokoušejí se poslance Lemische přiměti k tomu, aby ustál od svého šílení. Lemisch však řve: Ne!"
Místopředseda Kramář prohlašuje, že nenalézá žádný dosti ostrý výraz pro toto počínání. Poslanec Kindermann vyzývá Kramáře: "Okřikněte tam ty lidi!" Kramář: "To nejsou žádní lidé, to jsou poslanci!" Mladočeští poslanci hrají karty a "poslanec Hořica, pořídiv si lůžko z tepichu, na tvář rozprostřel si kus novin". Poslanec Pfersche činí návrh na přerušení schůze "vzhledem k nesnesitelnému puchu ve sněmovně a nepěknému vzezření poslanců". Neuspěl.
"Ostatní poslanci uchylují se do buffetu, který těší se hojnému odbytu," vylíčila zasedání sněmovny Národní politika. Otevřený bufet byl ovšem nebezpečný i uplynulý víkend v českém parlamentu, na což upozornil Miroslav Kalousek: "Dovoluji si vás, paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, požádat, zda byste nezvážila a z pozice své autority propustila domů zaměstnance alespoň občerstvovacích zařízení této instituce. Jednak si ten odpočinek zaslouží a jednak jsem přesvědčen, že budou-li nálevny zavřeny, dojdou brzy opozici síly."
Obstrukce ve sněmovně nakonec sociální demokracie v pondělí pozdě večer skutečně ukončila. Zato němečtí nacionalisté v rakouské říšské radě měli větší výdrž a jednání parlamentu bojkotovali až do konce listopadu 1897, aby nakonec vyprovokovali hromadnou rvačku přímo na půdě říšské rady. "Poslanci se rvali hůře nežli neuvědomělá venkovská chasa při muzice," napsal dobový tisk. Politikové se vzájemně škrtili, mezi čtyřmi sty dvaceti pěti poslanci se zableskly i čepele nožů. "Tak daleko to došlo, hrozná podívaná. Jako by to ani nebyli lidé, ale zvířata. Celá řada poslanců byla poraněna a poškrábána."
Byť malý, určitý pokrok po více než sto letech politikové přece udělali.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.