Ve světle reflektorů čtyř japonských televizí ve středu kandidát na prezidenta Tomio Okamura absolvoval svůj první den coby senátor. Jako nejmladší účastník plenárního zasedání přečetl senátorský slib za nově zvolené zákonodárce. Musel také obhajovat svůj článek na blogu, ve kterém komunismus z časů Pařížské komuny označil za nejdemokratičtější systém, který svět poznal.
Jaký máte pocit ze svého prvního dne v Senátu?
Překvapilo mě, že všechna hlasování z dneška už byla předjednána předem, to byla pro mě nová informace. Ti lidé, co byli navrženi do předsednictva Senátu, tak už byli projednáni, zda ty funkce dostanou.Takže to je taková nová zkušenost.
Klub pro obnovu demokracie, jehož jste členem, vybral do místopředsednictva Senátu Jiřího Čunka. Ten ale zvolen nebyl. Jak budete nyní postupovat?
Já jsem hlasoval v souladu s usnesením klubu pro. Nevím, koho teď navrhneme. Zatím jsme o tom na klubu nejednali. Byl jsem informován, že my jako klub máme právo na místopředsedu Senátu, ale nevím, jak to bude. Protože já jsem tady první den a skutečně se spíše rozkoukávám. Za sebe mohu říci, že já neusiluji o žádné funkce s příplatky.
Doprovázely vás zde japonské televizní štáby. Na co se vás reportéři ptali?
Japonské novináře nejvíce zajímala moje vize pro Českou republiku. Jsem rád, že je to trochu rozdíl oproti českým médiím, které moje vize vůbec nezajímají a naopak se zaobírají spíše bulvárními tématy, což je škoda. Myslím si, že u těch jedenácti prezidentských kandidátů by je mělo spíše zajímat, co plánují s naší republikou. Japonská média jsou velmi pozitivně naladěna, protože Japonci mají velké národní uvědomění. Přejí a fandí každému, kdo má byť trochu jejich krve, v nějakém úspěchu či počínání. To je také rozdíl a nejen mezi médii. Protože kdybychom se u nás v zemi zbavili toho vzájemného osočování, závisti, nějakých žabomyších válek a radši se dívali, jak tu zemi posunout dopředu po vzoru Švýcarska, Norska, Japonska nebo dalších zemí, tak bychom byli za dvacet let mnohem a mnohem dále.
Jaké jsou tedy ty vaše vize? Kandidujete na prezidenta, takže o senátorský mandát také můžete brzy přijít.
Je to hmotná a trestní odpovědnost pro politiky a exekutivu, majetková přiznání, pokud možno i zpětně, abychom postihli všechny zloděje a gaunery, kteří nám tady rozkrádají republiku. Z pohledu prosazení těchto věcí je pak samozřejmě na místě usilovat o funkci nejvyšší možnou, o kterou mohu usilovat jako nezávislý nestraník. Ústava mi dává pouze dvě možnosti. Je to volba do Senátu a volba prezidenta.
Včera jste vydal na svém blogu kontroverzní článek, ve kterém se věnujete pozitivním stránkám komunistické ideologie. Komunisty jste označil za legální parlamentní stranu. Jak moc tedy s komunisty sympatizujete?
Já bych hlavně doporučil, aby si všichni přečetli můj blog opravdu pečlivě. Kdo si ho přečetl, tak ví, že v něm neobhajuji komunismus a dokonce tam píšu, že nejsem komunista.
Takže se zákony z pera komunistické strany problém nemáte? Podpořil byste je v Senátu?
Já rozděluji lidi podle toho, zda jsou slušní a pracovití, nebo jsou nepřizpůsobiví a parazitující. Slušné a pracovité lidi neškatulkuji podle politického názoru. Slušný a pracovitý člověk je pro mě vždy přínosem, ať je členem jakékoliv strany a ať má jakékoliv názory. Pro mě není důležité v politice, zda máme jít trochu doleva, nebo doprava. Pro mě je důležité, abychom šli razantně dopředu. Naše země už nemá čas a právě to politikaření, kdy si strany zavrhují dobré návrhy jen proto, že je navrhla levice nebo pravice, jen proto, aby si udělaly naschvál, to nás jen otravuje a zdržuje. Já budu vždy podporovat jakýkoliv veřejně prospěšný návrh, který navrhne jakákoliv politická strana, a budu bojovat proti jakémukoliv špatnému návrhu, který navrhne jakákoliv politická strana.
