Překročili jsme meze, tvrdí dva ústavní soudci

Ústavní soud dnešním nálezem o výpočtu důchodů vstoupil na půdu sociální politiky a sociálních práv, což je sféra vyhrazená spíše politikům. Podle soudců Jana Musila a Jiřího Nykodýma Ústavní soud překročil hranice, které si dříve sám vytyčil. Soudci varují také před ekonomickými dopady zásahu Ústavního soudu.

Soudci do důchodového systému zasáhli zásadním způsobem. Zrušili s platností od 30. září 2011 ustanovení zákona o sociálním pojištění, které podle většiny patnáctičlenného pléna znevýhodňovalo lidi s vysokými příjmy. Jejich penze jsou v poměru k někdejším příjmům nižší než třeba u průměrně placených zaměstnanců. "Ústavní soud tak vkročil na teritorium sociální politiky, o níž přísluší rozhodovat toliko zákonodárci," tvrdí soudce Jan Musil.

K TÉMATU: Soud: Lidé s vyššími příjmy mají dostávat větší penze

Podle Musila soud porušil všeobecně uznávaný princip zdrženlivosti a vědomého sebeomezení v ústavním soudnictví. "Tento princip znamená, že Ústavní soud má zásadně rezignovat na to, aby ‚provozoval politiku‘, to jest aby zasahoval do ústavou vytvořeného a ohraničeného prostoru svobodné politické tvorby," uvedl Musil.

Generální sekretář soudu Tomáš Langášek připustil, že nález je svým způsobem průlomový. Jde totiž o sociální práva, která jsou především věcí zákonodárce, a Ústavní soud nemá moc možností, jak do systému zasahovat. "Pouze hlídá základní mantinely, to znamená základní právo na rovnost a podstatu a smysl práva na přiměřené hmotné sociální zabezpečení tak, aby důchod poskytoval pojištěncům lidsky sociálně důstojnou existenci," řekl Langášek.

Podle Musila je nutné brát při rozhodování o důchodech v potaz celý složitý systém výpočtů, který obsahuje mnoho prvků a zohledňuje řadu proměnných. "Při tomto posuzování je stále třeba mít na zřeteli celkovou bilanci příjmů a výdajů důchodového sytému. Posoudit všechny tyto otázky je zcela nemožné bez speciálních odborných znalostí z oblasti demografie, statistiky, pojistné matematiky a podobně, kterými Ústavní soud přirozeně nedisponuje," uzavřel Musil.

PSALI JSME: Výdaje na důchody a podporu v nezaměstnanosti loni rostly
                      Bezděk: Lidé budou kvůli penzím emigrovat

Soudce Jiří Nykodým upozornil na to, že soud ve svých úvahách údajně opomenul důležitou proměnnou. Není a nemůže být totiž předem známo, jak dlouho bude pojištěnec přiznaný důchod pobírat. "Ti ‚vysokopříjmoví‘, kteří odváděli několikanásobně vyšší pojistné, mohou i při existenci redukčních hranic v důsledku dlouhé doby pobírání důchodu výrazně přečerpat pomyslný podíl, jímž se na vytváření prostředků důchodového účtu podíleli," uvedl Musil. Naopak ani lidé s nízkým příjmem nemusí vyčerpat vše, co do systému za život vložili.

Podle Nykodýma musí důchodový systém stát na solidaritě "každého s každým", podobně jako v případě zdravotního pojištění. "Každý do systému přispívá tolik, kolik je schopen, tedy kolik může, aniž by jej to nepřiměřeně zatížilo. A naopak v případě potřeby ze systému dostává jen tolik, kolik potřebuje. Předem je mu přitom jasné, že mezi vkladem a čerpáním nemusí být, a nejspíš ani nebude, rovnováha," napsal Nykodým.

Soudce Nykodým varuje také před ekonomickými dopady. Důchodový systém podle něj nemá objektivně žádné rezervy. "Zbývá jediná ekonomicky reálná možnost pro vytvoření materiální základny zvýšení důchodů, a tou je zvýšení pojistného," uzavřel Nykodým.
Odlišná stanoviska jsou u Ústavního soudu poměrně běžná. Často je jich více než jen dvě. Stávají se součástí nálezu, mají však spíše akademický význam. Langášek uvedl, že se nález o důchodech rodil velmi složitě. Soudci se opakovaně radili. "Text nálezu se několikrát přepisoval," uvedl Langášek.

Foto: Jan Schejbal, Robert Sedmík, archiv Týdne