Revoluci z roku 1989 způsobil obrovský občanský pohyb, který byl podpořen několika statečnými z druhého tábora. V televizi Prima to řekl jeden z hlavních aktérů Občanského fóra Michael Kocáb. Jako jednoho z hrdinů druhé strany označil generála Mojmíra Zachariáše, tehdejšího velitele Západního vojenského okruhu, který v listopadu 1989 slíbil, že nezasáhne s vojáky proti demonstrantům. Oba se v diskusi shodli, že nenasazení vojska bylo pro tehdejší vývoj zásadní.
Podle Kocába se vedení Občanského fóra v prvních dnech listopadové revoluce velmi obávalo vojenského zásahu československých nebo sovětských vojsk. Protože mělo zprávy o určité aktivitě vojáků v Táboře, rozhodlo se vyslat do tamního sídla velení Západního vojenského okruhu, které mělo pod velením československé vojáky, své zástupce.
Zachariáš potvrdil, že vedení armády připravilo akci Zásah, při níž by vojáci proti demonstrantům zakročili. Vysláno mělo být podle Kocába asi 150 tanků a 8800 vojáků. Zachariáš poznamenal, že to byla značná síla, která by nepochybně proti neozbrojeným demonstrantům uspěla.
Kocáb poznamenal, že o velikosti vyčleněných sil nemělo Občanské fórum informace, ale velmi se takového vývoje obávalo. Do Tábora proto jel za Zachariášem on a pozdější premiér a prezident Václav Klaus. Zachariáš jim po dvouhodinovém jednání slíbil, že dokud bude on velitelem, armáda zůstane v kasárnách. Na oplátku požadoval zajištění klidu vůči armádě. Poznamenal, že se tehdy uskutečnily dvě demonstrace, na kterých lidé vojákům vyhrožovali například šibenicí. Napaden byl také strážný, který hlídal vojenské vrtulníky. Zachariáš útok proti němu označil za velmi nebezpečnou situaci, protože se daný voják mohl bránit střelbou.
Dopad na odvahu
Zachariáš o tehdejších událostech napsal knihu nebo poskytl rozhovory novinářům. O plánované schůzce podle něj informoval tehdejšího ministra obrany Milána Václavíka. Na otázku, jak má postupovat, mu prý Václavík odvětil, že uvidí, o čem se bude jednat a ať udělá, jak myslí. Po skončení setkání mu oznámil svůj slib, že armáda nezasáhne.
Kocáb řekl, že tehdejší vyjádření Zachariáše mělo absolutní význam. "Mělo to velký dopad na naši odvahu." Další dny pak stejný příslib dostali od náčelníka generálního štábu Miroslava Vacka i od sovětské ambasády.
Zachariáš odmítl, že by byl hrdina. Zachoval se podle svých slov tak, jak považoval za správné. Kocáb jeho odvahu ocenil; zdůraznil, že svým rozhodnutím šel proti spolupracovníkům.
Zachariáš řekl, že po svém rozhodnutí musel čelit v příštích měsících odvetě. Byl například sledován, jeho desetiletý syn byl napaden cestou do školy, na balkon mu někdo hodil tzv. Molotovův koktejl. "Bylo to hrozné," poznamenal. V první polovině roku 1990 proto požádal o přeložení z Tábora.
Kocáb odmítl spekulace, že revoluční vývoj byl řízen tehdejšími mocenskými strukturami. Se Zachariášem se shodl, že tehdejší vedení Československa nevědělo, jak má dále postupovat, a z vývoje bylo zmateno. Kocáb řekl, že šlo o obrovský občanský pohyb, který byl podpořen "několika statečnými" z druhého tábora. Kromě Zachariáše šlo také například o premiéra Ladislava Adamce, dodal Kocáb.
