Na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa v březnu 1986 plánovala partaj komunismus pro 21. století. Nikdo z papalášů ale netušil, že je to vůbec poslední sjezd strany a článek "o vedoucí úloze KSČ" bude z ústavy vypuštěn už za pouhé tři roky.
Jo, to jsme ještě kráčeli leninskou cestou a v pondělí 24. března 1986 dokráčeli k XVII. sjezdu Komunistické strany Československa, jenž vyvrcholil v pátek 28. března. Nikoho z delegátů by ale tehdy nenapadlo, že to je sjezd poslední, ačkoliv Michail Gorbačov už v Moskvě opatrně spouštěl ekonomickou perestrojku a společenskou glasnosť. V českých zemích ovšem vládlo normalizační temno, o čemž nejlépe svědčí sjezdové projevy pronesené v pražském Paláci kultury. Třeba ministr vnitra ČSSR Vratislav Vajnar takto na sjezdu ponižoval tehdejší disent: "Oblíbeným tématem zneužívaným nepřáteli socialismu je už po celá desetiletí šíření výmyslů a pomluv o údajném porušování lidských práv v socialistických státech."
Na leninské cestě tehdy dokonce došlo k rehabilitaci diktátora Klementa Gottwalda, jak to dokazuje slavnostní akt, který se konal v rámci zahájení sjezdu. Kromě domácích papalášů se "vynikajícímu představiteli KSČ a mezinárodního dělnického hnutí" poklonili třeba šéfové komunistických a dalších revolučních partají z Kuby, Kampučie, Laosu, Mongolska či Vietnamu, celkem ze 127 zemí. Delegace také přivezly mnoho darů, které byly vystaveny ve druhém patře Paláce kultury. A že to zatím Gorbačov s přestavbou nemyslel úplně vážně, svědčí dar sovětských soudruhů. "Mezi dary zaujímá ústřední místo socha postavy Lenina z bílého mramoru, dar sovětské delegace," líčilo tehdejší Rudé právo. A předseda vlády Lubomír Štrougal o Leninovu odkazu také na sjezdu několikrát promluvil.
Samotné sjezdové klání zahájil generální tajemník strany a prezident Gustáv Husák. "Vážené soudružky delegátky, vážení soudruzi delegáti, z celého srdce vás všechny vítám," pozdravil účastníky. A Husákovi lidé pak po čtyři dny pronášeli stereotypní projevy, v nichž se mimo jiné zabývali hlavními směry a úkoly rozvoje socialistické společnosti do roku 2000.
Třeba kulturní vývoj Československa se měl v osmé (1986-1990), deváté (1990-1995) a desáté pětiletce (1995-2000) vyvíjet následovně: "V kultuře a umění hodláme v úzké spolupráci s vládami republik podporovat vše, co pravdivě zobrazuje dnešní život, co napomáhá tomu, aby kultura ještě více pronikala mezi nejširší vrstvy našeho obyvatelstva, aby účinněji působila na formování socialistického způsobu života a estetického cítění, aby se spolu s profesionální uměleckou tvorbou široce rozvíjela kulturní tvořivá aktivita pracujících, zejména mládeže. Z tohoto hlediska budeme podporovat rozvoj kultury v místech a napomáhat národním výborům v jeho řízení a zabezpečování."
Fráze, fráze, fráze. Konkrétních plánů nabízel sjezd jen minimum. V rámci rozvoje ekonomiky například padl tento výhled: "Jaderné elektrárny se budou v roce 1990 podílet na celkové výrobě elektřiny cca 30 procenty a kolem roku 2000 zhruba 50 procenty. Výroba elektřiny z vodních elektráren se v tomto období zhruba zdvojnásobí." (Na celkové výrobě elektrické energie v dnešní ČR se jaderné elektrárny podílejí jednou třetinou.) Jenže na sklonku března 1986 nikdo nemohl vědět, že za necelý měsíc po sjezdu vybuchne sovětská jaderná elektrárna v Černobylu a Kreml se napřed havárii pokusí zatajit před světovou veřejností.
Když generální tajemník KSČ a prezident Husák v pátek 28. března svým projevem sjezd ukončil, za zády mu viselo heslo "Všechny síly strany a lidu k úspěšnému budování rozvinuté socialistické společnosti." Jenže tyhle "síly" už ale Češi a Slováci naštěstí napínali jen poměrně krátce, do listopadu 1989.
