Výlet do Washingtonu znamená pro každého českého politika velkou jízdu. Premiér Mirek Topolánek si ji dokázal užít dokonale: víza, radar, Bílý dům, medaile pro bratry Mašínovy. Nejsporněji dopadla víza: Topolánek toho moc nevyjednal, přesto hovořil o historickém momentu.
V sebepropagačním sloupku, který mu minulý týden od středy do pátku tiskla MF Dnes, zavzpomínal Mirek Topolánek na svou první cestu do Ameriky: "Půjčil jsem si v Las Vegas auto a vyrazil směrem ke Grand Canyonu. Na levé straně cesty byl malý indiánský obchod, kde jsem zastavil, koupil si kožený klobouk a od prodavače jeho vlastní desku s country písněmi Středozápadu. Zapnul jsem tempomat, dal si na hlavu klobouk a pustil muziku... Jel jsem pouští, pozoroval zrcadlení vzduchu nad dálnicí a připadal si jako člověk, kterému se plnil chlapecký sen: byl jsem v Americe."
Když pak ministr vnitra Ivan Langer minulé úterý ve Washingtonu podepsal Memorandum o porozumění, tedy smlouvu o možném budoucím zařazení České republiky na seznam 27 států, jejichž občané mohou cestovat do USA bez víz, Topolánek ve fantazírování pokračoval. Řekl, že se "naplnily sny několika generací Čechů" a jde o událost srovnatelnou se "stříháním drátů železné opony".
Víza zadními vrátky
Pohádka o Češích brázdících svobodně v autech s tempomaty arizonskou poušť či nekonečné prérie Středozápadu se poslouchá hezky, stejně jako vyprávění politiků o ideálech, vzájemné důvěře a nezištném přátelství mezi obrem a trpaslíkem.
Skutečnost tak příjemná není. Topolánkova vláda až tak velký mezník v české historii nepostavila. V podstatě jen papírová víza nahradila vízy elektronickými, kterým se víza brzy přestane říkat. Nemalý užitek z toho mají sami Američané: získali první zemi z EU, která vyšla vstříc jejich touze po datech cizinců.
Češi tak nemohou doufat, že si stejně jako Němci, Britové či Slovinci při kratších turistických a obchodních cestách jednoduše koupí letenku, ukážou imigračnímu úředníkovi pas a bez dalších zádrhelů si pak už budou moci cestovat po Novém světě, jak se jim zlíbí. Mohou se však utěšovat tím, že i občané sedmadvaceti vyvolených států o toto privilegium nejpozději v červnu 2009 přijdou - pokud si do té doby nevyjednají s Washingtonem zvláštní podmínky. Český podpis pod memorandem "lepší zacházení" do budoucna téměř vylučuje.
Američané totiž při opevňování své země po 11. září dospěli k závěru, že osobní data o milionech lidí, jež mohou prosívat a hledat v nich teroristy, mafiány a ilegální přistěhovalce, pro ně mají větší cenu než lpění na zastaralé proceduře vydávání papírových víz.
Po podrobnějším prozkoumání memoranda, které Langer podepsal, je to zřejmé: Češi se v něm mimo jiné zavazují, že dají úřadům USA hesla do databáze ztracených a ukradených pasů nebo že zřídí nové pracoviště s nepřetržitým provozem, které bude mít povinnost americkým celníkům do čtyř hodin potvrdit totožnost člověka, o jehož pasu zapochybují. Formulace jsou tak povšechné, že mohou Spojeným státům otevřít přístup i k dalším choulostivým údajům o českých občanech, například k rejstříku trestů.
Celý text najdete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN.
Foto: AP, ČTK
