Málokdo si dnes vzpomene, že v listopadu před jednadvaceti lety se nejdřív demonstrovalo za čistý vzduch a až poté za demokracii. Totalita padla, smog obyvatele Ostravy, Prahy i severu Čech ale dusí pořád.
Šest dní před studentským průvodem z pražského Albertova na Národní třídu se v severočeských Teplicích sešlo osm stovek lidí, pro něž už byl smog řadu dní pokrývající město nesnesitelný. Na náměstí se hlasitě dovolávali „čistého vzduchu". Za veřejný protest v rouškách a plynových maskách v té době riskovali vyhazov z práce. Netušili, že komunismus za pár dní skončí.
Dnes jsme zpátky v Evropě, ale nejšpinavějším městem v ní, alespoň co se týče vzduchu, je Ostrava. Severní Čechy na tom nejsou o mnoho lépe. A magistrát hlavního města zamořeného exhalacemi z aut se i víc než dvacet let po změně režimu brání celkem jednoduchým metodám, jak zlepšit stav, který lidem zkracuje život a v čase inverzí plní čekárny u lékaře pokašlávajícími dětmi.
Nerozčílit giganty
Česko patří v rámci OECD léta mezi země s největším zatížením skleníkovými plyny na obyvatele a mimo jiné i proto mezi státy s největším počtem dětí postižených nemocemi dýchacích cest. Místo aby se vláda snažila situaci radikálně zlepšit, zažalovala před třemi roky Evropskou komisi za to, že jí přikázala emise výrazně snížit a vymohla pro Česko „smogovou" výjimku. Prý aby nebyly diskriminovány zdejší průmyslové a energetické podniky. Například ČEZ nebo ostravské ocelárny, největší znečišťovatel vzduchu na severní Moravě, kde exhalace v minulých dnech opět několikanásobně překročily povolené normy. Astmatem v ostravské čtvrti poblíž Mittalovy huti trpí třikrát víc dětí než v běžné populaci.
Firma vlastněná Lakšmí Mittalem, jehož jmění se během finanční krize zvýšilo z jedenácti na dvaadvacet miliard liber, léta slibuje opatření na zlepšení životního prostředí. Ta ale nepřicházejí a stát ani radnice je k tomu nijak nenutí. Ostravský primátor Petr Kajnar dokonce nedávno bohorovně prohlásil, že ani do čtyř let se vzduch v jeho městě nezlepší.Ostravané jsou apatičtí, poslední demonstrace proti ocelárně se konala před více než dvěma lety, přišlo na ni pouhých pět set lidí.
Tunel pod Muzeem
Praha je zase nejvíce postižena automobilovou dopravou. Místo aby zavedla třeba mýtné, které se osvědčilo v Londýně, nebo zlepšila hromadnou dopravu či více podpořila cyklostezky, buduje v centru města kontroverzní stavby, které přilákají více aut. Například tunel Blanka, který se nepodařilo prosadit ani komunistům. Ti se mimo jiné zalekli nečekaných protestů proti podkopání Stromovky, které v 21. století bez odporu prošlo.
V plánech magistrátu nyní ožívá další automobilový projekt: tunel pod Národním muzeem, jehož důsledkem bude zakonzervování magistrály v centru Prahy. Před komunálními volbami proti ražbě pod Muzeem sice vystupovali sociální demokraté, ale kdo by po zkušenosti s nedávným pražským koaličním podrazem komukoli z členů současné radniční party věřil. Dvacet jedna let od „sametu" tedy nejenže nemáme čistý vzduch, ale i s tou vládou lidu je to někdy na pováženou.