Rok politických zvratů
Vítězové a poražení 2013: Babišův triumf a psanec Nečas

Uplynulý rok přinesl do českého politického rybníčku slušný průvan. Hned od začátku ukázal první lidem zvolený prezident, jak velké slovo hodlá v politice mít. Druhá polovina roku byla ovšem ještě pestřejší: premiérský skandál jako z telenovely, pád vlády, nástup Zemanovo - Rusnokova kabinetu, předčasné volby, raketový vzestup nových hnutí a soumrak tradičních partají.

VÍTĚZOVÉ ROKU 2013

1. Andrej Babiš
Miliardář a velkopodnikatel v potravinářském a chemickém průmyslu se rozhodl vstoupit aktivně do politiky, sehnal lidi, sestavil kandidátky a skončil jen těsně za favorizovanými sociálními demokraty. Tato investice mu prostě vyšla. Navíc v rekordním čase. A když do politiky, tak rovnou do vlády. I když se sice před volbami dušoval, že chce jen do opozičních lavic, do rukou dostane pravděpodobně i klíčové rezorty. Nakloněna je mu navíc i hlava státu. Boj o hlavní slovo ve vládě se svérázným velkouzenářem teď čeká hlavně budoucího premiéra Bohuslava Sobotku, který nováčka v politice dokázal porazit jen velmi těsně.

2. Miloš Zeman
Přesvědčil většinu Čechů, že na Hradě má být právě on a v lednu tak oslavil svůj comeback do politiky. Ohánějíc se dvěma miliony sedmi sty sedmnácti tisíci čtyřmi sty pěti hlasy od občanů České republiky, kteří mu vložili v druhém kole prezidentských voleb do rukou důvěru, koná kroky hodné ústavně suverénnějšímu postavení prezidenta, než skutečně jsou. Pád Nečasovy vlády hbitě využil k sestavení si své hračky - Rusnokovy vlády odborníků, kterou kudy chodí, tudy chválí. Nic naplat, že mu oblíbenost za necelý rok značně klesla a veřejnost pobavil řadou svých trapasů, pomalu ale jistě se mu daří přetvářet dosud spíše reprezentativní úlohu Hradu v silné mocenské centrum.

3. Pavel Bělobrádek
Po tři roky živořili lidovci v ústraní politického dění na centrální úrovni. Ke změně v čele tehdy neparlamentní, ale tradiční strany se ne všichni stavěli optimisticky - Pavel Bělobrádek, mladý lídr, býval častován označeními jako nevýrazný. V předčasných volbách ovšem krajský veterinární inspektor ukázal, co je zač, když i s relativně lacinou kampaní navrátil partaj zpět do sněmovny. Čeká ji sice nejspíš osud nejmenšího koaličního partnera, přesto stranický lídr nevynechá příležitost, aby bez servítek vzkázal, že jeho strana není jen do počtu.

4. Marek Benda
Příležitost ukázat, že ani po více než dvaceti letech nepřetržitého poslancování není na profesi politika závislý a prý se umí uživit i bez sněmovního křesla, nedostal. Sněmovní křeslo zřejmě nemůže žít bez Marka Bendy. Občanský demokrat se do funkce dostal navíc z "nevolitelného" desátého místa na pražské kandidátce strany, která vybojovala jen mdlých šestnáct mandátů. Preferenční hlas dostal "poslanec z povolání" od více než 5 300 voličů. Nebylo to ale zadarmo; kroužkovací kampaň ho stála asi 200 tisíc korun.

PYRRHOVO VÍTĚZSTVÍ ROKU 2013

Bohuslav Sobotka
Volby vyhrál. Ale tak bídně, že jen těsně na paty mu šlape politický nováček Andrej Babiš se svým hnutím. Navíc po sedmi letech v opozici. Pravděpodobně se stane premiérem. A to i přes to, že prezident Miloš Zeman vždy dával ostentativně najevo, jak moc ho nemá rád. Dá se proto čekat, že svému neoblíbenci tu hořkou pilulku, kterou s jeho jmenováním hradní pán spolkne, bude hezky pěkně vracet. Vyhrál i vnitrostranický boj. Navíc nad tak silným soupeřem, kterým Michal Hašek za zády se Zemanem a dalšími vlivnými straníky byl. Zatím. Dokud teď zkrotlí partajníci nevystrčí růžky znovu. Paranoia v Lidovém domě teprve začíná.

PORAŽENÍ ROKU 2013

1. Petr Nečas
Titul poraženého roku s naprostým přehledem náleží do léta ještě ministerskému předsedovi, dnes politickému odpadlíkovi Petru Nečasovi. I když jeho vládní kabinet nepatřil mezi nejoblíbenější, konec pana Čistého přišel naráz. Neustál skandálek se svou pobočnicí a do té chvíle zarputile zapíranou milenkou Janou Nagyovou, která za slušný seznam prohřešků skončila na čas ve vazbě. Role psance pasovala uprostřed mediálního honu expremiérovi jako ulitá. Jenže v propadlišti neskončil sám. Zoufale dopadli v následných předčasných volbách i "jeho" občanští demokraté. Kdo by ještě před rokem hádal silné a tradiční straně, že bude balancovat na hraně vstupu do sněmovny, byl by za blázna. Nečasovi se tento nevídaný kunšt povedl. Zle si snad ale ani půl roku od skandálu expolitik, jak vidno, nevede. Změnil image, se svou milou stihl uspořádat veselku a za katedrou nalezl nové živobytí.

2. Michal Hašek
Prezidentův miláček šlapal z postu stranické dvojky lídrovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi tak na paty, až přešlápl. Nadějná kariéra politika, jemuž se předpovídala ne zrovna ledajaká budoucnost, je tatam. Lhát se totiž nemá a nevyplácí. Zapíraný lánský výlet "na tajňačku" spolu s dalšími čtyřmi straníky stál Haška nejen stranické posty, ale hlavně pořádnou ostudu a posměšnou nálepku lháře jen tak z čela nesmyje. A socialista má ještě jednu smůlu. Strana totiž vyzvala své hejtmany, kteří se dostali do sněmovny, aby si vybrali buď jednu nebo druhou funkci. Před Haškem tak stále stojí volba - buď zůstane jihomoravským hejtmanem nebo pouze řadovým poslancem.

3. SPOZ
Mělo to být stvrzení Zemanova mocenského triumfu. Nakonec byla jen velká ostuda. Strana jeho nohsledů si slibovala poslanecká křesla a funkci jazýčku na politických vahách. Jména hlavních představitelů partaje jako Vratislav Mynář voliče nenalákala. Zklamala i sázka na ansámbl Rusnokových odborníků v demisi. Ani stranický přelétavec Martin Pecina, natož třeba ministr dopravy Zdeněk "Ahóój!" Žák neposunuli stranu dále než mezi nefavorizované svobodné a dělnickou stranu.

4. Václav Klaus
V žebříčcích popularity si nevedl po celých deset let prezidentování zrovna špatně. Novoroční propustku pro tisíce vězňů mu ovšem Češi nemůžou zapomenout. Národ bezvěrců nepřesvědčily ani následné argumenty mocnářovy o soucitu a milosrdenství. Poslední týdny Klausova vládnutí si tak rozhodně neužil v tolik vytoužené slávě a úctě. Zrovna dobře mu nepomohli ani jeho věrní následovníci. Předvolební tahanice o tom, "čí je Václav Klaus" by se daly označit až za trapné. Vyjádření podpory Janě Bobošíkové a jejímu hnutí či spíše spletenci politických názorů od komunistů po pravicové extremisty na voliče stejně nezafungovalo a Klausova fanynka skončila hluboko pod čarou. Jedno osobní vítězství se mu ale v roce 2013 přesto podařilo. Když kdysi parťák z opozičního tandemu a dnes jeho nástupce na Hradě Miloš Zeman stvrdil podpisem jmenování nové velvyslankyně na Slovensku. Drahé Livie tak Klause na několik let zbavil.

5. Přemysl Sobotka
Byl uznávanou osobností občanských demokratů, teď je politik zkrotlý a nechává o sobě vědět spíš zřídka. Sebevědomý politický matador a bývalý předseda horní parlamentní komory utrpěl v prezidentské volbě naprostý debakl. Na vítězství si sice nefandil, že mu ovšem uštědří porážku i herečka Táňa Fischerová nebo lidovkyně Zuzana Roithová, nečekal. Jen o pár setin procenta udolal akorát notorickou kandidátku Janu Bobošíkovou. A to se o něm ještě před rozhodnutím o přímé volbě hlavy státu mluvilo několik let jako o Klausově nástupci na Hradě.