Když se dva hádají, třetí se směje. V případě koaliční roztržky si může mnout ruce TOP 09. Autorita premiéra Petra Nečase (ODS) dostala vážné trhliny, když nakonec ustoupil diktátu Věcí veřejných. Ty však zase svou nevypočitatelností ztratily část kreditu v koalici i mezi voliči. Je tu ale ještě jeden vítěz - prezident a "zachránce" vlády a ODS Václav Klaus.
Všichni účastníci "usmiřovací" schůzky na Pražském hradě o obsahu dohody mezi koaličními stranami pod dohledem prezidenta zarytě mlčeli. Je prý tajná. Ale nejspíš právě proto, že se brání dělení na vítěze a poražené. To by totiž mohlo koalici rozklížit daleko rychleji než týdenní skluz v odchodu policejního prezidenta nebo volba nového ministra přes ekologii.
Politici se neshodli na ničem jiném, než co od minulého týdne požaduje nejmenší vládní strana VV. Tedy na odchodu policejního prezidenta Oldřicha Martinů (který dnes oznámil, že skutečně rezignuje), na návratu odvolaného ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, který na kauzu Drobil-Knetig upozornil, a na rychlém až urychleném přijetí protikorupčních opatření z programu VV.
Je v tom zase mužská ješitnost, která může přerůst v mocenské boje uvnitř stran. A ty by mohly mít za následek konec koalice, která zatím stihla jediné: škrtat.
Oslabený Nečas
Dohoda měla s největší pravděpodobností zůstat za hradbami prezidentského sídla proto, aby si Petr Nečas zachoval před svými straníky i veřejností tvář. Podvolení se nátlaku politického zelenáče VV přeci jen jeho pozici předsedy vlády ale i šéfa ODS značně oslabuje. Už dost na tom, že mu v zádech musel stát prezident. "Dohoda je jeho velkou prohrou," míní politolog Jan Bureš.
Nečas se rozhodně se postavil za odstupujícího ministra Pavla Drobila (ODS), ostře vystupoval proti Michálkovi a bránil policejního prezidenta, se kterým se navíc tajně sešel. "A ve všech třech bodech prohrál," shrnuje výsledky koaličního udobřování Bureš. Navíc Nečas na uhašení vládní rozmíšky potřeboval hradního mediátora, aby mu Johnovi lidé uvěřili.
Role prostředníka nemusí být vždy vděčná, ovšem tentokrát vynesla body. Klaus, který se za levicové vlády Paroubka i za kabinetu nespoutaného Mirka Topolánka nacházel v defenzivě, posiluje vliv.
"Teď vládní krizi mistrně využil k posílení své pozice a dá se očekávat, že stejně aktivně bude zasahovat do chodu české politiky i do budoucna, což se předtím jevilo už jako skoro nereálné," poznamenává Bureš.
Na to poukazují i sociální demokraté, kteří si ihned zaspekulovali, zda Klaus nebude chtít po vládě větší vliv na zahraniční politiku, zvlášť v Evropské unii. Podle politologa Pavla Šaradína se navíc Nečas - Klausův oblíbenec - dostal do područí prezidenta, a to víc než je zdrávo. "Na rozdíl od Topolánka, který si žádné kroky od Klause vnutit nenechal a doslova prezidenta při pádu svého kabinetu vyšachoval ze hry, teď Klaus svůj vliv velmi posílil," říká.
Hrozba jménem Věci veřejné
Věci veřejné si, zdá se, na Hradě vydupaly, co chtěly. A navíc sebevědomě hrozí, že když se okamžitě nezačne plnit jejich program (a oni nezískají zpět ztracená procenta v průzkumech), odejdou než bys řekl švec. Jenže pozice koaličních rebelů je vratká. Kompromisy straně s protestními voliči nic dobrého nepřinesou.
"Jasně ukázaly, že jsou připraveny koalici kdykoli 'zradit' a nejsou tedy důvěryhodným partnerem pro případná budoucí jednání," poukazuje politolog Bureš. Šaradín VV připodobňuje ke Straně zelených, která také často hrozila odchodem vlády.
Podle odborníků způsob, jakým se v průběhu posledních dní chovaly, Věcem veřejným nepomůže ani u voličů. "Voliči nerozumí tomu, proč je tak důležité, aby Martinů rezignoval. Navíc u VV to jsou stále víc a víc slova než skutky," myslí si Bureš.
A ČSSD poměrně výstižně utrousila: "Mohly ukázat, že to myslí vážně. Zdá se, že jsme ztratili budoucího koaličního partnera."
