Cítím se vnitřně vyhořelý a opotřebovaný, strana potřebuje nový impuls a energii, které jí dokáže dát jen nový předseda, říká v otevřeném rozhovoru končící šéf lidovců Pavel Bělobrádek. Mluví mimo jiné o možné prezidentské kandidatuře, o tom, že by KDU-ČSL měla do voleb chodit samostatně, nebo vysvětluje, proč nechce podpořit žádného ze současných kandidátů na předsedu.
Po prohraných volbách v roce 2010 jste prohlásil: "Teď už nejsme bratři a sestry, jsme pozůstalí." O několik měsíců později jste se stal šéfem KDU-ČSL a ze smuteční hostiny se stal docela slušný večírek, ne?
Já jsem to tehdy neřekl v pesimistickém smyslu - že to zabalíme, zhasneme a odejdeme -, myslel jsem to tak, že je potřeba nastoupit do nějaké úplně nové fáze. A myslím, že se to povedlo, došlo ke generační obměně. Teď musejí přijít další. Nemyslím si, že by těch uplynulých osm let byl nějaký velký večírek, ale povedla se unikátní věc - vrátili jsme se zpět. Tím pádem je moje mise v podstatě splněna a strana potřebuje nějaký nový impuls a energii. Proto jsem se zcela racionálně rozhodl odejít a jsem přesvědčen, že pro stranu je to dobře. Ve fotbale je to podobné, když přijde nový trenér, dokáže tentýž tým často podat úplně jiný výkon.
Vy už lidovcům nové impulsy dávat nedokážete?
Ne.
Jak to?
Já už mám svoje stereotypy a zlozvyky, už jsem spoustu lidí naštval. Jen změna nám přinese novou kvalitu. Navíc se po těch osmi letech cítím vážně vnitřně vyhořelý. Kdo byl někdy dlouho v manažerské funkci, asi mě chápe. Už jsem o tom, zda mám pokračovat, v minulosti několikrát přemýšlel. A úplně upřímně, kdyby nebylo půl roku před volbami, nekandidoval bych už na posledním sjezdu. Je to prostě racionální rozhodnutí, vidím, že už nepřináším, co bych měl. Pocit vnitřního vyhoření a opotřebování je příliš silný a neumím si představit, že by mě ještě něco nakoplo. Chci být se ženou a dětmi a tohle je optimální čas. V blízké době nebudou volby do sněmovny, strana je stabilizovaná, nejsme ve vládě. Je to ta nejlepší chvíle.
Nedávno jste na twitteru sdílel pár titulků, které před osmi lety ohlašovaly vaše zvolení. "Strana lidová vykročila vstříc svému zániku. Bělobrádek předsedou", "Porážel svině na jatkách, teď má z bažiny vyvést lidovce", "KDU-ČSL má spasit nemocný řezník Bělobrádek". To se asi nečetlo moc dobře, že?
Bylo to velmi nepříjemné, viděl jsem, jak povrchní někdy komentáře bývají. Byl jsem senzace. Mám rád, když se slovům dává správný obsah a dodnes jsem překvapen, že tak rezonovala slova svině a dobytek. Jsou to spisovná slova, koneckonců v Matoušově evangeliu o sviních mluví i Ježíš. Příjemné nebylo ani to, že mě někdo nazval řezníkem, nebo se psalo, že jsem porážel svině na jatkách. Ani jedno není věcně pravda. Je to jako by o architektovi napsali, že je zedník nebo přidavač. Hned jsem tedy viděl, že to bude ještě velká zábava. A ukázalo se, že to tak je.
Bezprostředně po vašem kandidátském projevu se začalo mluvit i o vaší nemoci - roztroušené skleróze. Říkal jste, že jste dlouhodobě stabilizovaný, ale projevila se někdy, limitovala vás?
Pokud se nepletu, já jsem se o té nemoci ve svém projevu nezmiňoval, byl jsem na ni dotázán z pléna při jakémsi grilování. Nepovažoval jsem to za úplně korektní, ale bylo dobře, že to zaznělo. Ta choroba samozřejmě na výkon mé funkce vliv měla. Nezbylo mi nic jiného než dělat skutečně jen to, co jsem považoval za podstatné. A zvýšená výkonnost šla na úkor něčeho jiného, v mém případě to odnášela rodina. Kdybych byl zdravý, vypadalo by to jinak. Ale zase bych pravděpodobně nebyl předsedou strany, protože jsem se na politiku dal proto, že mě ze zdravotních důvodů šikanovali v práci. To je velmi paradoxní.
