Česko se snaží stát bokem od zbytku Evropy, říká místopředseda sněmovny a stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Kromě toho, že jde podle něj o projev nekulturnosti, mohou mít postoje Česka k jeho partnerům vliv na budoucnost. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ kritizuje také tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín, o kterém v pondělí hovořil s americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.
O čem konkrétně jste s Hillary Clintonovou jednali ve vztahu k tendru na dostavbu Temelína?
Jejich nabídka spočívá i v tom, že nás chtějí zahrnout do hledání modelů pracovního trhu, ale i záležitostí týkajících se inovací a nových technologií. Pokud by Amerika dokázala lépe zformulovat, co vlastně nabízí, tak by to mohlo vyvolat pozornost. Upozornili jsme paní Clintonovou, že v této věci její strana ještě zdaleka tolik neudělala.
Hovořili jste také o podílu zapojení českých firem?
Jednali jsme i o tom, že jejich nabídka je v tomto ohledu dost nezřetelná. Zůstává v rovině velmi obecných formulací, pod kterými si nikdo nic moc nepředstaví. Připadá nám, že jejich prezentace není moc působivá.
Jak vnímáte nedávný krok České republiky nepodpořit Palestinu jako nečlenský pozorovatelský stát OSN?
Jde o to, jak jsme schopni toto obhájit před našimi partnery. Jsme přece jen součástí Evropy a měli bychom být schopni vysvětlit, děláme-li něco jinak. Chováme se jako někdo, kdo se v Evropě dostává na slepou kolej. Děláme si svoji politiku, kterou partnerům příliš nevysvětlujeme. Stojíme vždy bokem od zásadních evropských rozhodnutí a postojů. Ani se nesnažíme s Evropou postoj slaďovat. Děláme všechno pro to, abychom se bokem ocitli.
Jaký přesah do Evropské unie má podle vás náš vstřícný krok k Izraeli?
Česko si dělá svoji politiku se svými zájmy a moc ho nezajímá, co si o tom myslí ostatní. Je to způsob, jak se k Evropě chováme, a já se obávám, že v tomto případě to nejsme schopni vysvětlit.
A co naše významné obchodní vztahy s Izraelem?
Obávám se, že máme daleko rozsáhlejší obchodní vztahy se zeměmi Evropy, že samotný Izrael není schopen se postarat o náš zahraniční obchod v budoucnosti. Zdráhám se uvěřit, že by Izrael dokázal kompenzovat oslabující vazby a ztráty, které možná budeme kvůli naší celkové politice sčítat. Naše silná vazba na Izrael může mít svůj význam. Ale nesmí to být jen jednostranná a nekritická podpora, která může spět do slepé uličky.
Co si myslíte o neúčasti české reprezentace na předávání Nobelovy ceny míru Evropské unii, která proběhne příští týden?
Je to projev nekulturnosti, nezralosti. V tuto chvíli, kdy se v Evropě děje spousta důležitých věcí, kdy je třeba spolu mluvit, kdy je třeba využívat příležitostí k tomu, abychom jednali s našimi partnery, dáváme najevo, že nás tyto akce moc nezajímají. Projev nekulturnosti je také v tom, že ocenění je gestem, kterým se dává najevo, že Evropskou unii svět potřebuje. Je pořád příkladem pro Afriku, pro Latinskou Ameriku, pro Střední východ, kde je složitá situace. Jak Evropská unie ukázala, je možné, že se země, které se topily v krvi, dohodly, začaly kooperovat a vytvořily celá desetiletí fungující kooperaci. To, co se dokázalo, je mimořádné. Když to Česko nevidí, a má pocit z dob socialismu, že mír je jenom floskule, je to naše nezralost. Nechápeme, že Evropa představuje pro svět stále něco příkladného a významného a vůbec to není samozřejmost. Tato cena má dát najevo, že je potřeba, aby tento projekt fungoval a byl úspěšný.
Jaký to ale může mít vliv na Českou republiku?
Česká republika si není schopna zajistit bezpečnost, není schopna si zajistit ekonomickou prosperitu. To všechno můžeme, pouze pokud budeme spolupracovat se sousedy a s Evropou jako určitou strukturou, která bude fungovat podle určitých pravidel. Jinak pro nás začnou těžké časy. Pokud by proces integrace narazil, my budeme stát v otevřeném prostoru, kde si nikdo nemůže být jist, co se všechno může odehrát. Měli bychom proto dát Evropě vědět, že víme, co se děje a že si toho vážíme. Touto neúčastí dáváme najevo, že je nám to jedno, a vypadá to velmi buransky.
