Před sedmdesáti lety obhajoval na Nový rok komunistický prezident Antonín Zápotocký popravu Rudolfa Slánského a dalších zrádců. Gustáv Husák "zaspal" 1. ledna 1987 sovětskou perestrojku, zato části Havlova novoročního projevu z roku 1990 neztratily platnost ani po čtyřiadvaceti letech.
Poslední vánoční prezidentský projev zazněl na Štědrý den v roce 1947, prezident Edvard Beneš ovšem očekával, že promluví i o Vánocích 1948. Vstup do roku 1948 přitom ještě vypadal optimisticky: prezident Beneš se 1. ledna setkal na Pražském hradě s členy vlády s premiérem Klementem Gottwaldem v čele a mimo jiné řekl: "Musíme spolupracovat všichni, abychom dosáhli vytčeného cíle, jímž je nejen prospěch celku, ale i štěstí a spokojenost jednotlivcova, to znamená všech našich občanů."
Novoroční obhajoby poprav
Jenže Beneš se šeredně mýlil, "štěstí a spokojenost" si po únoru 1948 měli užívat už jen členové KSČ a prověřená část dělnické třídy. Nový prezident Klement Gottwald zrušil štědrovečerní projevy a k národu začal promlouvat na Nový rok. "V únorových dnech vystoupil náš pracující lid měst i venkova ve svorné jednotě, aby ubránil své revoluční vymoženosti, aby obhájil zajištěnou a nezávislou budoucnost svého státu proti rozvratnickým pokusům vlastizrádné reakce," prohlásil mimo jiné 1. ledna 1949 na obranu únorového puče.
Také v každém dalším novoročním projevu si to pak Gottwald vyřizoval s různými vlastizrádci nebo zdůvodňoval, proč toho či onoho poslal na popraviště. Třeba 1. ledna 1953 vysvětloval, proč nechal popravit Rudolfa Slánského, generálního tajemníka ústředního výboru KSČ. Až fanaticky věrného stalinistu totiž Gottwald označil za agenta Západu, jehož likvidace posílila mír ve světě. "V generálním štábu válečných štváčů museli na mapě příprav nové války škrtnout předsunutou posici označenou heslem Slánský. Je zřejmé - rozbití agentury amerického imperialismu v Československu je novým úspěchem, novým vítězstvím tábora míru a novou porážkou válečných paličů."
Od záškodnické bandy k řepě
Gottwald ovšem v roce 1953 natáhl brka, stejně jako veliký Stalin. První lednový den v roce 1954 už promluvil Antonín Zápotocký. Soustředil se na údajný rozkvět československého hospodářství, nicméně ve své řeči se ještě hlásil k odkazu generalissima Stalina. A znovu připomněl, jak bylo důležité rozbít protistátní centrum kolem Rudolfa Slánského: "Odhalení záškodnické bandy Slánského dalo nám možnost nadále upevňovat a rozvíjet lidově demokratický pořádek."
Za dva roky paradoxně došlo k jinému odhalení. V únoru 1956 zazněl na dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu referát Nikity Chruščova nazvaný O kultu osobnosti a jeho důsledcích, v němž nový sovětský vůdce částečně odhalil rozsah zločinů svého předchůdce Josifa Vissarionoviče Stalina - a v důsledku tedy i zločiny Klementa Gottwalda.
Z novoročního projevu Antonína Zápotockého z 1. ledna 1957 však čerstvý vítr zavanout nemohl. Chruščov sice odhalil Stalinovy zločiny, sám ale spáchal nový, když na podzim roku 1956 nechal potlačit tanky pokus o nastolení demokracie v Maďarsku. Nový rok 1957 připadl na úterý a prezident Antonín Zápotocký nakonec věnoval výraznou část svého poselství právě maďarským událostem. Z rozdrcení protikomunistického povstání Sovětskou armádou vyvodil: "Jednota, klid i víra v budování socialismu, spolu s projevy věrnosti a přátelství k Sovětskému svazu, byly studenou sprchou pro všechny nepřátele a ukázaly jasně, jak bláhové jsou jejich celé roky pěstované naděje, že přijde den, který přinese zvrat výstavby socialismu." Proslov vyvrcholil domácí událostí - prezident totiž kritizoval neuspokojivou sklizeň cukrové řepy. "Bylo by velmi nesprávné se domnívat, že letošní nižší výnosy spadají jen na vrub nepříznivého počasí a napadení mšicí," řekl významně. Za necelých 11 měsíců pak zemřel.
Nudný Novotný, šedivý Husák
Projevy jeho nástupce byly hlavně nemastné a neslané. Prezident Antonín Novotný se k odvážnějšímu projevu odhodlal až pár měsíců před abdikací - 1. ledna 1968. "Vstupujeme do roku 1968, na který připadají výročí událostí, jež byly významné pro vytvoření naší republiky," přihlásil se alespoň ke vzniku Masarykova Československa v roce 1918. Vzápětí však odsoudil předválečný údajně velkoburžoazní režim, v němž "za zájmy dělníků bojovala výhradně Komunistická strana Československa".
Projevy prezidentů Ludvíka Svobody a Gustáva Husáka po sovětské okupaci v roce 1968 snad ani nemá smysl připomínat. Stručně je můžeme charakterizovat jako skladby pro jeden hlas a spoustu šedavých frází stárnoucích bolševiků. Nejinak tomu bylo i v době, kdy už v Sovětském svazu běžela naplno perestrojka a generální tajemník Michail Gorbačov vedl zemi k částečné demokracii a smíření se Západem. Husák ovšem na Pražském hradě "spal" a 1. ledna 1987 prohlásil: "Zápas proti militaristickým záměrům imperialistických kruhů bude i nadále vyžadovat velké úsilí." Přepis novoročního projevu vyšel druhý den v deníku Rudé právo - paradoxně vedle zprávy o mírovém poselství Michaila Gorbačova, v němž už vůdce sovětské perestrojky oslovuje imperialisty zcela jinou rétorikou: "Chtěl bych především říct, že sovětští lidé chtějí žít s Američany v míru a necítí k nim nepřátelství."
Z Havla by mohl citovat i Zeman
V listopadu 1989 vypukla "sametová revoluce" a 1. ledna 1990 už z Pražského hradu hovořil nový prezident Václav Havel. A dokonale nadčasově, jak to uměl z poválečných prezidentů jen on. Následující část Havlova projevu z roku 1990 by totiž do svého vánočního projevu mohl směle zařadit i současný prezident Miloš Zeman. Musel by ovšem disponovat alespoň malým dílem pokory, s níž Havel přebíral zemi po komunistech, a rovněž vůlí podělit se o moc skutečně se všemi občany, pokud tedy voliči najdou k této spoluzodpovědnosti odvahu. Například tím, že vůbec přijdou k volbám.
"Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast, a tudíž spoluodpovědnost všech," prohlásil Havel 1. ledna 1990.
