Rozhovor TÝDEN.CZ
Pomáhat je pro mě přirozené, tvrdí česká designérka

Česká designérka Marie Poláčková stojí za značkou ko-ra-le.cz. Svými šperky pravidelně podporuje různé neziskové organizace. Nyní se spojila i s projektem Nadačního fondu Českého rozhlasu. Společně vytvořily designové sety vánočních ozdob a šperků pro ženy. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Poláčková vysvětlila, proč se věnuje právě výrobě šperků.

Již několik let stojíte za značkou ko-ra-le.cz. Co je vaší hlavní dominantou?

Šperky. Dřevěné, skleněné, hravé, trochu chytré, ručně vyráběné, univerzální a za ta léta už i docela oblíbené.

Jak vás napadlo zrealizovat tento projekt?

Jak se říká, za vším hledej ženu, tak u mě by to bylo za vším hledej chlapa. Před nějakými deseti lety jsem přijela z dobrovolnické stáže v Polsku a přivezla si dvoje barevné korále. Chodila v nich po Praze a všichni mi je chválili. Přitom to byly jen kuličky na šňůrce, ale u nás k nesehnání. To mi nedalo spát a po jednom rozchodu jsem přebytek energie nasměrovala do hledání toho pravého truhláře, půjčila si od rodičů, objednala první várku kuliček a pak už to jelo. Ne vždy na plné obrátky, podívala jsem se mezitím po světě a byla léta, kdy korále úplně spaly, ale dokutálely se se mnou až do současnosti, kdy nás náš malý rodinný podnik s manželem živí.

Vyrábíte šperky, zejména z přírodních materiálů. Z jakého důvodu?

Nemám ráda plast. Snažíme se i tak žít, nezatěžovat své prostředí. Obaly máme recyklovatelné, a když to vezmu do důsledku, tak ty korále v kamnech shoří. Skleněné ne, ale na to jsou zase ty kontejnery, že jo. Ale vážně. K udržitelnosti se hlásíme i tím způsobem, že naše šperky zákaznicím opravujeme. Proč kupovat nové, když často stačí jen třeba vyměnit po nehodě jednu kuličku. Tenhle fenomén oprav už téměř vymizel, tak aspoň tímhle drobkem se snažíme jej oživovat. Šperky také často vyrábíme variabilní, tu jde něco ubrat, a voilà, hned vypadá trochu jinak. V neposlední řadě se ten výběr materiálů odvíjí od toho, co je mi příjemné a co ráda nosím.

Co je podle vás nyní největším trendem?

Já se přiznám, že trendy moc nesleduji. Naše šperky nejdou s nějakou vlnou. Těm se spíš tak zpovzdálí směju. Mohou mít velikou výšku, ale jen velmi krátké trvání. Víte, měla jsem babičku, jejíž šperkovnicí jsme se vždycky se sestřenicí probíraly a milovaly ji. Dobrá polovina jejího obsahu byla krásná "bižu". Myslím, že tohle je, kam míříme. Aby naše šperky byly nadčasové, spíš než aby jely v proudu jepičích trendů. Aby je vzala i za pár let s radostí na krk naše dcera. Aby v těch šperkovnicích vydržely a zas až tak nevyšly z módy. No ale řekněte, znáte něco nadčasovějšího, než jsou červené korále? (smích)

Čím se při výrobě inspirujete?

Vším. Přírodou, barevnou škálou v pražském metru, krásným lustrem. Úplně čímkoliv. Pokud člověk hodí po světě s očima doširoka otevřenýma, nemůže na inspiraci nenarážet.

O které produkty je největší zájem?

Teď v tom předvánočním shonu by se řeklo, že budeme mít nějakou prodejní dominantu, ale není tomu tak. Někomu sedí výrazné dřevěné kousky, někdo má raději decentní sklo. Já to mám jak kdy. Někdy mám vyloženě chuť na něco nepřehlédnutelného, jsou zase dny, kdy mi stačí jedna nenápadná kulička.

Nedávno jste otevřela také showroom na Letné, který se jmenuje Tvorba. Z jakého důvodu?

Tvorba je sdílený showroom, který prezentuje dílo dvacítky českých autorů. Původně jsme s kamarádkou Terezou, která stojí za značkou Artery (nášivky, výšivky a nažehlovačky, pozn. red.), chtěly jen nějakou menší dílnu s obchůdkem. Když se nám ale naskytla možnost vzít si do nájmu skoro stopadesátimetrový prostor s ohromnými krásnými výlohami hned vedle Veletržního paláce, neváhaly jsme skoro ani minutu. Celý poslední půlrok byl tedy sice pod taktovkou rekonstrukce, otvírání, učení se nových věcí a vůbec skoro nezbýval čas na
ko-ra-le, ale věříme, že nám to místo přinese kupu skvělých zážitků a setkání. Máme radost se o takový krásný prostor dělit s dalšími úžasnými českými tvůrci. Mimochodem, naše charitativní produkty pro Světlušky jsou k dostání i tam.

Když jsme u Světlušky, vy dlouhodobě podporujete svými výrobky neziskové organizace. V minulosti to byly například Nadační fond pro předčasně narozené děti nebo Cesta domů, nyní je to Světluška. Z jakého důvodu jste se zaměřila právě na charitu?

Přestože jsem o nějaké formě spolupráce s neziskovým sektorem uvažovala už dříve, nejsilnějším impulsem pro mě bylo působení v ZOOTu, kde jsem měla skoro dva roky na starosti sekci, která spolupracovala a podporovala neziskové organizace. Pomáhat je pro mě přirozené, už od studentských let jsem se pohybovala v dobrovolnickém prostředí a jeden čas jsem pro mezinárodní neziskovku s enviromentální tematikou pracovala.

Když zůstaneme u té Světlušky, jak k té spolupráci došlo a co je náplní spolupráce?

Spolupráce vznikla tak, že ředitelka Světlušky Gábina Drastichová, se kterou se známe z minulosti, někde zaregistrovala ocenění, které jsme vyráběli pro Fórum dárců - skleněnou perlu naplněnou barevným měděným drátkem - a moc se jí ten nápad líbil. Když jsme došli k tomu, že se jedná o náš výrobek, dohodly jsme se, že bychom mohli tuhle techniku využít pro světluškovské Vánoce a výroba by mohla být v rukou samotných nevidomých. Je skvělé, že to klaplo, a všichni, kdo se na plnění kuliček a ozdob podíleli, mají můj veliký obdiv.

Plánujete i něco podobného do budoucna?

Určitě, zase napřesrok. Mojí srdcovkou je už léta projekt Slepice v nouzi. Ten pomáhá slepičkám vyřazeným z velkochovů najít nový domov. Pořád přemýšlím, jak to s koráli propojit, aniž bych urazila naše zákaznice. Něco jako "nebuď slepice, podpoř slepice". Ale mají naštěstí smysl pro humor. Ty zákaznice (smích).