Nové technologie
Posílení oběhové ekonomiky může podle odborníka pomoct splnit emisní cíle

 Posílení oběhového hospodářství v průmyslu se může významně podílet na dosažení evropského cíle dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Zároveň by to bylo energeticky i finančně méně náročná cesta než výhradní spoléhání na nové technologie. Novinářům to ve středu řekl Ben Hague z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN). Podle něj má oběhová ekonomika velký význam v Česku, které je jednou z nejprůmyslovějších zemí EU.

Podle Hagua se může cirkulární ekonomika podílet na snižování emisí v EU ze 40 až 65 procent. Při zapojení principů oběhového hospodářství do dosažení evropských klimatických cílů by se snížila energetická náročnost zelené transformace o třetinu, stejně by klesly i investiční náklady. "Řešení jsou k dispozici už nyní, můžeme na tom hned pracovat a mohou z toho být rychle výsledky," zdůraznil.

Základem oběhové ekonomiky je snižování podílu primárních surovin, jejich nahrazování a opakované využívání. Zároveň je podle Hagua třeba hledat i nové obchodní modely, které budou prodlužovat životnost výrobků a zaměří se na jejich intenzivnější využívání, jako je například sdílení aut ve firemních flotilách

Hague upozornil, že 70 procent průmyslových emisí v EU se pojí se čtyřmi materiály, jimiž jsou ocel, cement, hliník a plasty. "Přitom je propastný rozdíl mezi emisní stopou primární výroby a druhotné výroby. U oceli a plastů je to asi 80 procent, u hliníku přes 90 procent, u cementu přes polovinu," řekl.

Zejména u výroby oceli vidí Hague velký potenciál cirkulární ekonomiky pro snižování emisí oxidu uhličitého v Česku. "Přes 90 procent výroby oceli v České republice je primární. Je proto příležitost přejít na druhotnou výrobu z ocelového šrotu, kterého máme přebytek a vyvážíme ho," řekl. Podle něj by bylo možné touto cestou snížit emise oxidu uhličitého v ocelářství o 30 až 60 procent.

Podle Hagua je třeba také nový pohled na využívání materiálů s velkou uhlíkovou stopou ve stavebnictví. Podle něj je třeba začít už při designu nových staveb, aby se architekti snažili o úsporu použitých materiálů. Zároveň by bylo vhodné ve větší míře opětovně využívat stavební a demoliční odpad a snažit se hledat nové materiály, které by částečně nahradily dominantní beton a ocel.

Hague nepovažuje za vhodnou cestu k posílení role cirkulární ekonomiky přijímání nových zákonů, protože by to trvalo dlouho. Za vhodnější považuje dobrovolnou koordinaci firem, které budou k těmto krokům motivovat i možné úspory.