Ani 77 let po vypálení osady Ležáky nedokáže Jarmila Doležalová rozená Šťulíková vzpomínat na celou tragédii bez rozechvění. Se sestrou Marií zůstaly jediné, které odvetnou akci nacistů přežily. O tom, zda by se Češi i dnes v těžké situaci semkli a vzali na sebe riziko smrti, není vůbec přesvědčená.
"Myslím, že ne. Tenkrát byli lidé hodní, slušní a pro vlast dělali všechno, i padli. V dnešní době nevidím, že by se někdo dal na to, aby zachránil Českou republiku. To člověk vidí na každém kroku, jak se lidé chovají," řekla žena, která letos slaví 80. narozeniny.
Zda se mělo Československo v roce 1938 nacistům bránit a nepřijmout mnichovský diktát, si netroufá posuzovat. Rozporuplné pocity má z rozhodnutí československé exilové vlády v Londýně vyslat do okupovaného Československa výsadkáře, kteří měli provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Jeho následkem byly tisíce zatčených popravených vlastenců. "Miroslav Ivanov v Rusku našel, že s atentátem Rusové souhlasili. Bohužel, hodně lidí kvůli tomu zahynulo, bylo popraveno a umučeno. Je to pro mne těžké říct, co by bylo lepší," váží slova Doležalová.
Společně s dcerou navštívila i další obce, které nacisté zničili, například Prlov nebo Leskovec. "O některých se nikdy příliš nemluvilo. Na konci války dělali Němci nejhůř, i u Prahy vypálili vesnici, i když už bylo jasné, že prohrají," dodává poslední přeživší z Ležáků. Její sestra Marie vloni v únoru zemřela.
