Manželé Horákovi a Irena Danková. První z nich vlastní dům v Putimi, druhá je ředitelkou dětského domova Žíchovec u Prachatic. Spojuje je povodeň, která postihla jižní Čechy. Všichni tři lidé svěřili on-line deníku TÝDEN.CZ své příběhy.
Dětský domov Žíchovec je malebným místem na břehu řeky Blanice. Dřívější mlýn, který byl kompletně přestavěn a zrekonstruován, je bydlištěm pro třiadvacet dětí. Na první pohled se zdá být všechno v pořádku, voda v Blanici vypadá divoce, k domovu už ale nesahá. Bylo hůř.
"V neděli v jednu ráno mi volal hrázný z přehrady, že se máme připravit na velkou vodu," líčí svůj příběh Danková. "Sebrali jsme děti, deky a polštáře a vyrazili na kopec do nedaleké základní školy. Tam děti přespávaly a teprve dnes se na noc vrátí do domova," vypráví.
"Voda nám zaplavila technické zázemí, sklep a jídelnu. V té se dala naštěstí jen vytřít. Teď čekáme na výměnu bojlerů, zatím máme jen jeden provizorní, aby děti měly teplou vodu," popisuje spoušť.
V dětském domově začínají prázdniny, kapacita dětí je třiadvacet, teď jich zbylo dvanáct. Jde o předškoláky a starší děti do osmnácti let. Na otázku, jak povodeň vnímají, se Danková usměje. "To víte, je to pro ně dobrodružství," odpoví s úsměvem.
ČTĚTE TAKÉ: Bouřky hrozí do pátku, povodně hlavně na jihu Čech
Ve sklepě měly děti schované sportovní potřeby, hlavně kola a kolečkové brusle. Ty se suší venku před domovem. S odstraňováním škod pomáhají Dankové její zaměstnanci, kterých je čtyřiadvacet. Voda si našla cestu také přes blízký plot a částečně ho zničila. „Po povodních v roce 2002, kdy jsme tu měli dva metry vody, jsme ho nechali udělat nový. Stál půl milionu korun a teď bude tak třetina zničená," vzdychne Danková.
Nikdo nám nepomohl
Blanice zaplavila také Putim, městečko, které už dávno proslavil Švejk. Na mostě přes řeku stojí Marie Horáková se synem a oba s nedůvěrou pozorují řeku. "Už to klesá," raduje se Horáková a s klidnějším srdcem se vrací ke svému domu, který stojí nedaleko. Všude kolem je voda, líná a nehybná. Dřevěnými vraty se částečně nahrnula do dvora.
"Přišlo to najednou s přívalovým deštěm, když museli upustit Husineckou přehradu," vypráví. "Tentokrát máme uvnitř jen pár čísel vody, v roce 2002 to byla mnohem větší katastrofa. Tehdy nám tvrdili, jak postaví protipovodňové zábrany, ale nakonec se rozhodli, že je to zbytečné. A vidíte, jak to dopadlo," mávne rukou směrem k domu. "Nikdo nám nepomohl, nic nepostavili," stěžuje si. Při vzpomínce na povodeň před sedmi lety se jí nahrnou slzy do očí.
ČTĚTE TAKÉ: Vodáci na Vltavě riskují. Půjčovny už nabízí jen rafty
Její manžel, který pobíhá kolem domu jen v trenkách, se k ní přidává: "Žiju tady celý život, přes šedesát let, můj táta ten dům přestavěl. Nikdo jsme ale nečekali, že se počasí takhle zblázní a budeme už podruhé pod vodou," říká, ale naděje ani dobrá nálada z jeho tváře nemizí. Snaží se situaci brát s nadhledem. Jeho žena to vidí jinak. "Kdyby mi teď někdo nabídl byt v paneláku, seberu se a jdu, bez váhání," říká rozhodně. "Ale prosím tě," odpovídá manžel. "Ty si tu klidně zůstaň, ale kdyby to zase přišlo, byl bys ještě rád, že můžeš jít spát ke mně do bytu," oponuje Horáková.
Dům mají naštěstí proti povodním pojištěný, stěžují si ale na přístup sousedů. "Říkají nám, že jsme na tom vydělali. Ale vůbec nevědí, čím jsme si museli projít ani to, že po sedmi letech od poslední povodně pořád řešíme v domě vlhkost a plíseň. A teď začneme zase znova od začátku," říká Horáková.
V Putimi voda zaplavila sedmadvacet domů, k některým se dá jen obtížně dostat. A rozvodněná Blanice klidně a drze proplouvá mezi nimi, po zahradách a silnicích dál z města. Místním nezbývá než doufat, že se počasí konečně uklidní a přijde opravdové léto.
Foto: Robert Sedmík
