Martin Spiridonov byl ještě před rokem úplně normální kluk. V březnu se však stalo něco, co z třináctiletého školáka udělalo hrdinu. Zachránil svou rodinu z hořícího domu a nyní plní stránky celostátních deníků. Mimo jiné proto, že získal v Praze Cenu Michala Velíška. "Je to bezva kluk, ale už je na něj toho mediálního humbuku moc," říká ředitelka Martinovy školy v Orlové Dagmar Horváthová. "Vadí mi, jak o mém činu teď všichni mluví," přiznává pro on-line deník TÝDEN.CZ Martin, který už má kamer i novinářů plné zuby. Nejradši by si hrál s kamarády.
V březnu letošního roku vypukl v domku Spiridonových v Orlové požár. Maminka byla zrovna pryč a jako první se ze šoku vzpamatoval právě malý Martin, který zavolal hasiče. Než přijeli, vyvedl z hořícího domu osmdesátileté prarodiče, tatínka po dvou mrtvicích a tříletou sestru. Dvaadvacetiletého bratra na vozíku už však ven nedostal, a tak ho alespoň převezl před otevřené okno a přes obličej mu natáhl mokrý ručník. Celá rodina díky Martinově duchapřítomnosti přežila.
Jak se ti líbilo v Praze, kde jsi přebíral Cenu Michala Velíška?
No, bylo to tam dobrý, ale je tam v noci strašnej ruch, že nedalo se tam spát.
Co říkáš na to, že jsi zvítězil?
Byl jsem překvapenej, že jsem to dostal zrovna já.
Čím by ses chtěl jednou živit? Nelákalo by tě teď povolání hasiče nebo záchranáře?
To ještě nevím. Mohl bych být třeba profesionální rybář. Hasič ani záchranář bych moc být nechtěl.
Jak jsi věděl, že bratrovi na vozíku pomůžeš tím, že mu dáš mokrý ručník přes obličej?
Já jsem si vzpomněl na to, jak nás to učil pan učitel. My jsme takové věci brali postupně v různých předmětech, třeba i ve vlastivědě. Když jsem byl mladší, tak nám ve škole ukazovali základy bezpečnosti.
Myslíš si, že by měl být ve škole povinný předmět, ve kterém by se učila jen první pomoc?
Mohlo by to být dobrý.
Jsi ve své domovské Orlové za celebritu?
No, poměrně dost lidí mě tu už poznává (smích). Třeba když jdu po ulici, tak si na mne ukazují.
Co na tvé ocenění říkají kamarádi?
Někteří ještě ani nevědí, že jsem nějaké dostal. Ale ti, co to vědí, tak mě chválili.
Dostal jsi od mámy něco za odměnu?
Ano, dostal jsem k narozeninám kolo. Máma je na mě pyšná.
Proč ses ve škole nepochlubil tím, jak jsi zachránil celou rodinu?
Já nerad o takových věcech vyprávím, je mi to nepříjemné. Vadí mi, jak o tom teď všichni mluví.
