Na násilnou likvidaci mužských klášterů při tajné Akci K v dubnu 1950 navázala v srpnu a září částečná likvidace ženských řádů v rámci Akce Ř. Českým řeholníkům tehdy nastaly dny zkázy, z nichž se vzpamatovávají podnes.
"Tady jsme na Slovácku, napřed si dáme po štamprli," nalévá Josef Cukr, nejstarší z komunity Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Slavné cyrilometodějské poutní místo na Moravě spravovali jezuité od roku 1890 až do noci ze třináctého na čtrnáctého dubna 1950, kdy jezuity i s řádovým gymnáziem přepadli ozbrojení esenbáci, tedy příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB), a milicionáři. Stejný scénář se v té chvíli odehrával i na Svatém Hostýnu, kde Cukr tehdy zrovna prožíval takzvanou "třetí probaci" - roční zkoušku před plnohodnotným vstupem do řádu.
"Pár dnů před útokem jsem navštívil pražskou jezuitskou rezidenci u sv. Ignáce na Karlově náměstí. Tam už se proslýchalo, že se chystá nějaký pogrom," vzpomíná Cukr. "Že to bude tak tvrdé a dlouhé, to jsem ale nečekal."
Postřílíme vás jako kočky!
Vyprávění spěje k vrcholu, je čas na druhou štamprli. "Jsem křtěný slivovicí, narodil jsem se kousek odtud v Boršicích," vysvětluje jezuita. Chrám uprostřed Hostýnských vrchů přepadl oddíl osmnácti esenbáků a estébáků (StB, Státní bezpečnost) v civilu o půl jedné ráno, v lesích byla rozmístěna armáda. Jezuité dostali hodinu na sbalení, nádvořím zněly povely: "Jak nebudete hotovi, postřílíme vás jako kočky!" Všech devatenáct řeholníků odvezli příslušníci SNB do severočeského Bohosudova.
Z tamní jezuitské koleje vznikl lágr hlídaný policisty s otře nabitými zbraněmi a Cukr zde zažil dějinný paradox: "Jednoho ze strážců v uniformě SNB jsem znal ještě z vězení na Pankráci, když mě v roce 1944 zatklo gestapo."
Jaké byly další osudy českých řeholníků a řeholnic?- A jaké jsou dnešní důsledky represí 50. let minulého století?
- Jak si sami pamětníci mezi řeholníky představují vyrovnání s minulostí?
Odpovědi na tyto i mnohé další otázky najdete v reportáži v aktuálním vydání časopisu TÝDEN.
