Postoloprty
Před 75 lety se odehrál jeden z největších masakrů v Československu

Konec druhé světové války provázely někde v českých zemích násilnosti na německých civilistech. K největším masakrům patří případ z Postoloprt na Lounsku, kde bylo před 75 lety, 4. června 1945, postříleno a pohřbeno v masových hrobech nejméně 763 německy mluvících obyvatel (podle některých odhadů bylo mrtvých přes 2300).

Události v Postoloprtech se poprvé vyšetřovaly už v roce 1947, kdy se také exhumovaly hromadné hroby, viníci ale nebyli označeni a závěrečná zpráva zůstala tajná. Po roce 1948 se o masakru 40 let mlčelo, pozornost se mu začala věnovat až v 90. letech. V roce 1997 se případem začala zabývat policie, viníky ale nenalezla, nicméně konstatovala, že je nepochybné, že k hromadným popravám došlo.

Teprve v roce 2009 zpráva žateckých kriminalistů potvrdila, že střelbu v Postoloprtech řídili čeští příslušníci armády a policie: rozkaz k zastřelení dal prý štábní kapitán Vojtěch Černý, pachatelem dalších vražd byl údajně policejní velitel z Postoloprt Bohuslav Marek. Oba však již zemřeli a nemohli být za své činy potrestáni. Stále ale není vyvráceno podezření, že masakr se konal s tichým souhlasem vojenské tajné služby ovládané tehdy už komunisty.

Jaká byla cesta k masakrům?

Československá armáda dorazila v polovině května 1945 do osvobozených a dříve většinově německých Postoloprt s úkolem "vyčistit oblast" od Němců.

Postoloprty byly totiž vybrány jako shromaždiště Němců z celého Žatecka, a to jak zajatých vojáků wehrmachtu, tak sudetských Němců určených k odsunu. "Postoloprty byly na hranici Sudet a druhé, válečné republiky. Místní kasárna byla vybrána za zdejší centrum, scházeli se tu po válce lidé mobilizovaní do armády i přidělení důstojníci," řekl k tomu historik Michal Pehr z Akademie věd ČR.

V červnu 1945 pak v místních kasárnách soustředila armáda německé muže ve věku od 13 do 65 let, ostatní (ženy, děti a staří lidé) byli posláni do lágru v místní bažantnici, kde byl dříve výcvikový tábor Hitlerjugend.

"Do bažantnice šlo asi 1700 lidí. Kolik jich šlo do kasáren, nevím, ale bylo jich přes 500," uvedl před vyšetřovací komisí v roce 1947 postoloprtský policista Bohuslav Marek. Podle jeho svědectví bylo popraveno všech na 500 mužů v kasárnách, nejméně stejný počet byl zastřelen prý v nedaleké levonické bažantnici. Marek před komisí popsal způsob vykonání exekucí, svou vinu na popravě Němců ale nepřiznal.

Mezi oběťmi byly i děti

Při exhumaci v září 1947 bylo odkryto celkem devět hromadných hrobů, ve kterých se podařilo identifikovat 763 zavražděných, včetně pěti žen, jednoho dítěte a pěti chlapců ve věku od 12 do 15 let. Nejvíce mrtvých (452) bylo nalezeno v levonické bažantnici, další byli povražděni u školy, v kasárnách, u trati, na vinici a v pískovně.

Zmíněných pět mladých chlapců se údajně pokusilo z internačního tábora utéci, či si snad natrhat ovoce ze stromů v zahradě. Hlídka je ale chytila a na příkaz Marka zmlátila. Poté je na rozkaz Černého demonstrativně před zraky ostatních popravila. Černý se před vyšetřovací komisí netajil, že rozkaz k popravě chlapců vydal. Svého činu však nelitoval: "Němci udělali tolik zla, že jim to nikdy nemůžeme odplatit, i kdybych prováděl exekuce každý den. Jestliže německý národ dovedl odpravit 25 milionů lidí, je těžké jednati jinak, chceme-li s nimi držet krok."

Zajímavostí je, že vedoucí vyšetřovací komise z roku 1947, lidovecký poslanec Bohumír Bunža, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen v listopadu 1948 k trestu smrti. Bunža však stihl již v dubnu 1948 emigrovat, po roce 1989 byl rehabilitován a dokonce se dožil svobodných poměrů (zemřel v listopadu 1990).

V květnu 2010 byl v levonické bažantnici vztyčen kříž s pamětní deskou, další česko-německá deska visí od června 2010 i na hřbitovní zdi v Postoloprtech. A v červnu 2015 zde byl odhalen pomníček.

Deportace německého obyvatelstva

K dalším případům násilí na Němcích po válce patří vysídlení a pochod asi 20 tisíc Němců z Brna do Rakouska koncem května 1945, při kterém zahynulo na 1700 lidí, zavraždění 265 karpatských Němců ze Slovenska (včetně žen a dětí) v noci z 18. na 19. června 1945 u Horní Moštěnice na návrší Švédské šance u Přerova či masakr v Ústí nad Labem koncem července 1945 (40 až 100 mrtvých).

Masová deportace Němců z Československa probíhala v letech 1945 a 1946, podle odhadů byly odsunuty až tři miliony lidí. Z nich dvě třetiny do americké okupační zóny, třetina do sovětské. V takřka vylidněném pohraničí poté zaniklo na tři tisíce obcí. Podle komise česko-německých historiků z roku 1996 se počet německých obětí odsunu pohybuje mezi 20 tisíci a 30 tisíci, násilnou smrtí zahynulo asi 15 tisíc lidí.