Brzy po zániku Československa 15. března 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava, se začal formovat zahraniční odboj. Výsledkem jeho úsilí byl vznik prozatímního státního zřízení na britské půdě, které 9. července 1940 ustanovil Československý národní výbor v Londýně. Exilová reprezentace vycházela z teze právní kontinuity republiky a její prozatímní státní zřízení bylo tvořeno prezidentem, vládou a státní radou. Prezidentem se stal Edvard Beneš, v čele vlády stanul Jan Šrámek.
Zahraniční odboj svou činnost zakládal na teorii právní a politické kontinuity, podle níž Československo nikdy nepřestalo jako subjekt mezinárodního práva existovat, nemělo však žádné vládní orgány. Mnichovská dohoda byla podle této teorie od počátku neplatná mezinárodní smlouva, protože byla ČSR vnucena pod hrozbou použití síly ze strany Německa, československé Národní shromáždění ji nikdy ústavním způsobem nepřijalo a Německo ji vlastním jednáním v březnu 1939 porušilo.
Už v polovině října 1939 byl na schůzce v Paříži založen Čs. národní výbor, který vlády Británie i Francie uznaly za zástupce československého lidu. A 9. července 1940 oznámil Beneš britskému ministru zahraničí lordu Halifaxovi transformaci tohoto výboru do celého systému prozatímního státního zřízení. Lord Halifax Benešovi odpověděl 18. července, že britská vláda tuto vládu uznává. Na konci září ji uznal i generál Charles de Gaulle jménem Francie.
