Tak. Šumava a její kůrovec jsou zas v nejvyšších patrech české politiky. Do debaty o kůrovci se vmísili špičkoví politici České republiky včetně prezidenta a renomovaní komentátoři jako Martin Komárek, Zbyněk Petráček, Jiří Franěk nebo Jiří Hanák. Šumavská kauza už dávno není jen věcí odborníků. Ti se ostatně mezi sebou nedokážou dohodnout. Hejtmanům Jihočeského a Plzeňského kraje došla trpělivost a bouchli do stolu. Co se stane dál, zatím nevíme.
Největší neštěstí ve sporu o Šumavu je, že se tu setkaly dva vyhraněné tábory lidí. První tábor jsou milovníci přírodních procesů, kteří u šálku bylinkového čaje sní o krásách předcivilizační Šumavy, kdy tu volně běhali vlci a rostl tu prales. Mně utkvěli v paměti z mé praxe v NP Šumava zvláště ti, kteří rádi mluvili o panenské přírodě, ale do chráněných šumavských hvozdů jezdili zásadně terénními auty.
Ti na opačném konci jsou technokrati, kteří chtějí přírodu propočítat a ovládnout. A jak je v českých krajích zvykem, obě skupiny se nedokážou dohodnout na kompromisu. Ekologové tvrdí o technokratech, že jim jde o tunelování lesa a o sjezdovky, technokraté říkají, že rozhodování o tak krásném cípu naší země nesmí zůstat v rukou skupiny ekofanatiků.
Bursík a Jacques v lese
Vyřešení šumavské kauzy slíbily všechny politické strany. K Šumavě se vyjádřil Jiří Paroubek, Miloš Zeman i Vítězslav Jandák (ČSSD). Bývalý premiér Mirek Topolánek (ODS) slíbil hejtmanům v roce 2007, že šumavský problém vyřeší. Nevyřešil. Libor Ambrozek z KDU-ČSL začal řešit, ale v roce 2006 cukl - zastavil nové, ekologické přezónování Národního parku Šumava (I. zóna byla v roce 1995 neekologicky roztříštěna na 135 ostrůvků).
Paradoxně ta strana, která má šumavskou zeleň v náplni práce, Strana zelených, na Šumavě selhala nejvíc. Bývalý ministr Marin Bursík tu pro média zopakoval známou mantru lesních nezasahovačů, přivezl Kateřinu Jacques a po Šumavě začaly kolovat noviny s obrázkem, jak se Jacques s porozuměním dívá na kmen sežraný kůrovcem. Snímek vzbudil pobavení v sále. Bursík převedl do bezzásahového režimu i části II. zón a milovníci ponechání přírody přírodě se zaradovali. Konečně máme, co jsme chtěli. Zelený ministr, který by měl jako první vyznávat principy přírodní evoluce, se postavil na stranu ekorevolucionářů. A ti chtěli mít na Šumavě všechno ihned jako děti hračku. Nechali tým vědců pracovat na nové zonaci (návrh zněl 30% bezzásahovosti v horizontu 10, 30 a 50 let). Bylo jim to moc dlouho. A tak u 10, 30, 50 jednoduše škrtli nuly.
Pravda je někde mezi jako ostatně všechny pravdy. O sjezdové areály příliš nejde, když tak o jednu lanovku do rakouského lyžařského areálu Hochficht. O peníze za dřevo jde svorně ekologům i technokratům - v současné době se v NP Šumava pod ekologickým vedením těží tak razantně jako nikdy a vznikají zatím nejrozsáhlejší holiny v historii parku. A velkoplošně se začalo těžit i v jádrové zóně vzorového Národního parku Bavorský les.
Šumavská revoluce
Proč? Z docela logické paniky z kůrovce a ze strachu z holin, které svými rozměry předčí plochu původního bezzásahového území. Ministr Miko a jeho náměstek Pelc tvrdí, že kůrovec je pod kontrolou. Není. Prognóza budoucnosti v národních parcích většinou chybí, protože lákavá cesta přírodní obnovy má v sobě příliš mnoho neznámých. Pokud veřejnost na takovou cestu přistoupí, je to O.K. Na Šumavě však zatím nepřistoupila.
Kdo je autor |
| Radovan Holub se narodil 24. září 1949 v Plzni, nyní žije v Železné Rudě. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity karlovy, je dopisovatelem filmneweurope.com a Železnorudského zpravodaje. Zajímá ho alternativní filmová scéna, je pravidelným návštěvníkem mezinárodních filmových festivalů a členem festivalových porot, třeba v japonské Yamagatě. Zároveň vyučuje na VŠMU Bratislava. Spolupracoval na programu s Febiofestem a některými dalšími festivaly u nás. |
