Obrovská spousta štěstí, reakce kolemjdoucích a profesionalita pražských záchranářů. To všechno jsou důvody, díky kterým Vladimír Kocian přežil vlastní smrt. V lednu se mu na ulici zastavilo srdce. Dnes děkuje všem, kteří mu pomohli. Informovaly o tom Hlavní zprávvy TV Barrandov.
Psal se čtyřiadvacátý leden letošního roku, blížila se půl třetí odpoledne. Sedmapadesátiletý Vladimír odešel z práce dříve. Necítil se nejlépe. Zašel si jen na lehký oběd, pak už mířil skutečně domů. Došel ale pouze do první zatáčky. "Najednou jsem padnul jak šraňky," řekl Kocian. "Okolo jel nějaký dobrovolný hasič z venkova. Viděl to, zastavil a šel mě zachraňovat," vzpomíná muž, kterého hasič resuscitoval do příjezdu záchranky. Ta na místě byla za čtyři minuty. Do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se pan Kocian dostal za šestatřicet minut. Čekala ho tady celá řada vyšetření. "Prošel čtyřmi klinikami naší nemocnice. Byl mu implantován přístroj, který se jmenuje implantabilní kardioverter-defibrilátor. Hlídá srdíčko, když tam dojde k objevení se maligního srdečního rytmu, který pacienta zabije a způsobí náhlou zástavu, tak ten rytmus je ta mašinka schopna zrušit defibrilačním výbojem," vysvětlil lékař fakultní nemocnice, Jan Bělohlávek.
"Seděla zrovna u holiče, když jsem se manželovi snažila dovolat. Bylo asi půl páté. Manžel měl vypnutý telefon, což mi bylo divné, protože si s spolu většinou voláme a jsme s spolu neustále ve styku. Když už bylo devět hodin, tak jsem byla celá vyplašená, že se nehlásí. Zazvonili na mě policajti, že manžel je ve velice kritickém stavu," líčila Marie Kocianová, manželka zachráněného muže. "Byl to strašný šok, když jsme se to dozvěděli. Vlastně jenom, že ho někdo našel na ulici a že je teď v nemocnici. Nevěděli jsme, co se s ním stalo a jak se to bude dál vyvíjet," doplnila dcera Martina.
Muž v nemocnici strávil dvaadvacet dní, čtrnáct dní byl v umělém spánku. "Když jsem byl hodně vystresovaný, tak se mi sevřelo na prsou. Kamarád lékař mi vyšetřoval srdce a bylo zdravé. Navíc jsem pětadvacet let závodně plaval. Měl jsem ale docela nadváhu, takže to mohlo být způsobeno tím," zamyslel se Kocian, který dnes dělá šéfa výstavby. "Pan doktor ze záchranky, co mě oživoval, říkal, že mi nedávali žádnou šanci. Jsem moc rád, že jsem přežil," usmál se zachráněný muž, který patří k hrstce lidí, kteří za svou záchranu poděkovali. "Dělám třináct let lékaře. Na záchranné službě v Praze pracuji devět let a je to po třetí, co někdo přišel, potřásl mi rukou a poděkoval," řekl lékař Tomáš Garnol, který patřil k týmu zachránců života pana Vladimíra. Ten patří k relativně malému množství šťastlivců, kteří ze zástavy odešli bez jakýchkoliv zdravotních následků.
