Evropa se topí ve vlastní krizi, na východě expanduje Putinovo Rusko. Česko stojí uprostřed. A pro zahraničí zůstává nečitelné. "Měli bychom se rozhodnout, kdo je náš přítel a kdo je nepřítel," říká Jiří Přibáň (48), který vyučuje sociologii práva na univerzitě v britském Cardiffu. Dění v Česku ho dokáže vytočit i přes kanál La Manche.
Agentura Bloomberg řadí Česko v postojích k ruské expanzi mezi nejváhavější země Evropy. Je to dobrá zpráva?
Česká republika je v šedé zóně nečitelnosti. Zatímco Bohuslav Sobotka se snaží vystupovat proevropsky, Miloš Zeman stojí na straně Ruska. Nikdo neví, co chceme a kam patříme. Zda sdílíme stejné hodnoty jako západní Evropa nebo zda nám unie a její členské státy nemohou věřit, protože jsme podobně jako Viktor Orbán trojským koněm Moskvy.
Čím si vysvětlujete prokremelské postoje části českých politiků od vypuknutí ukrajinského konfliktu?
Miloš Zeman využívá dlouhé myšlenkové tradice v české společnosti. Nevidím mu do hlavy, ale projevy se mohou zdát na první pohled menšinové, vyjadřují ovšem jednu dlouhou tradici, která staví na panslavismu a jistému obdivu k Rusku a táhne se až ke sporu Kramáře a Masaryka. Zeman se nemusí bát, že by si tím výrazně uškodil, zastánce najde na pravici i na levici. Prezident Zeman je zvláštní případ propojení politických a podnikatelských zájmů, jež existovaly ve vedení strany SPOZ, která se podílela i na financování jeho prezidentské kampaně. Tam někde bych hledal vysvětlení i jeho proruských výroků.
Devalvuje podle vás Miloš Zeman prezidentskou funkci?
Každá země má své standardy, existují však jistá minimální společná očekávání, která má společnost ve vztahu k formě i výkonu moci. A tady se musíme ptát, zda je například možné, aby v evropské demokratické společnosti zvítězila ve volbách strana nebo kandidáti, o nichž veřejnost ví, že jejich kampaň má neprůhledné financování a nedohledatelné zdroje. To, že se takový kandidát může stát i prezidentem země, svědčí o tom, jak nízká jsou politická očekávání společnosti a jak slabá je politická kultura země.
Prezidentův výkon odpovídá nízkým očekáváním?
Jde o obecné selhání, které si pak společnost kompenzuje jakýmsi permanentním bojem proti korupci. Mimochodem ti, kdo popisovali prezidentskou volbu jako volbu mezi pravicí a levicí, musejí být zklamáni, protože politika prezidenta je leccos, ale rozhodně ne levicová.
Co je špatného na tom, že se Miloš Zeman nechová levicově? Prezident by přece měl být nadstranický...
Miloš Zeman mnohdy vychází z těch nejhorších názorových proudů v naší společnosti, které jsou diskriminační a xenofobní. Například jeho glosa, že handicapované děti by neměly chodit do stejných škol jako ostatní, se ani tak netýkala zdravotně postižených jako spíše romských dětí. Z kontextu jeho projevu je zcela jasné, že jde o formu populistického rasismu. V tomto ohledu je prezident opravdu nadstranický. 
* Jsou instituce v Česku slabé, když prezidenta s jeho excesy nedokážou usměrnit?
* Je podle Přibáně odklon od lidskoprávní agendy pokusem o vyrovnání se s dědictvím Václava Havla?
* Co myslel tím, když označil hnutí ANO za extremistické hnutí?
* Drží si Česká republika stále západní kurz?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v novém čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 23. března 2015.
