Před sto dvaceti lety se rakousko-uherská vědecká výprava střetla na tichomořském ostrově Guadalcanal s domorodci. Několik jejích členů padlo a místní obyvatelé je snědli. Byl mezi nimi i Gustav Chaloupka, který se jako jediný oficiálně potvrzený Čech stal při podobných expedicích obětí kanibalů.
Příběh námořníka z Rokycan po padesáti letech ve svém archivu objevilo Muzeum Novojičínska. Začíná 2. října 1895 v chorvatském městě Pula, což byl jeden z nejdůležitějších vojenských přístavů tehdejšího Rakouska-Uherska. Do Tichého oceánu odtud s dělovým člunem Albatros vyplula vědecká výprava, jíž se účastnil i Gustav Chaloupka a řada dalších námořníků z českých zemí.
"Hlavním cílem expedice bylo shromáždit meteorologická, hydrologická a geologická data ve vodách u Šalamounových ostrovů," vypráví Radek Polách, zástupce ředitelky muzea. Vedle toho měli vědci za úkol poznat místní obyvatelstvo a podat zprávu o jeho zvycích. Tamní ostrovy ležely mimo oblast hlavního zájmu koloniálních mocností v čele s Velkou Británií. Habsburská monarchie vytušila příležitost objevit naleziště drahých kovů. Tak jako většinu podobných zámořských plaveb platilo i tu tichomořskou vojenské námořnictvo.
Na palubě dělového člunu tehdy bylo 150 lidí, z toho více než deset procent českých námořníků. Vedle jedenadvacetiletého Gustava Chaloupky třeba pětadvacetiletý František Karel Budík z moravských Bučovic. Oba měli odslouženu základní vojenskou službu, ale kvůli dobrodružství, penězům a touze po slibné kariéře se rozhodli ještě nějaký čas u námořnictva zůstat. Budíkovi se to mimochodem povedlo, časem se vypracoval až na hodnost fregatního kapitána. Albatrosu velel kapitán Josef rytíř Mauler von Elisenau a vědeckou část mise vedl jeden z nejvýznamnějších rakouských geologů své doby, Heinrich svobodný pán von Foullon de Norbeeck.