Pro "třetího Mašína" potlesk, hymna i americká vlajka

Na poslední cestu vyrazil Milan Paumer za potlesku několika stovek lidí. Nádvoří poděbradského zámku, kterým odpoledne projížděl vůz s jeho rakví, zaplnil dav lidí několika generací. A mezi nimi byli i nejvyšší představitelé české politické scény. Paumerovi v minulosti několikrát uniklo udělení Řádu Bílého lva, ale pocty, kterých se mu dostalo v den jeho pohřbu, jsou také nemalým vyznamenáním.

Ještě v úterý neznámý člověk, který v Poděbradech vylepil plakáty s Paumerovou fotkou a nápisem "Vrah zůstane vrahem" potvrdil, že skupina bratří Mašínů bude vždy budit jak obdiv, tak odpor. Členové skupiny, k nimž Paumer patřil, totiž při odboji proti komunistickému režimu v padesátých letech minulého století zabili několik lidí. "Milan Paumer ovšem nečelil nějaké abstraktní hrozbě, ale zcela reálnému nebezpečí pronásledování, fyzického útlaku, věznění a smrti," zdůraznil při svém proslovu v sále divadla, kde poslední rozloučení probíhalo, premiér Petr Nečas.

ČTĚTE TAKÉ: Na Paumerův pohřeb přišly stovky lidí včetně premiéra

Ten dokonce na několik hodin přerušil jednání vlády, aby se mohl pohřbu zúčastnit, a s ním přijeli například i ministři zahraničí, obrany a vnitra. Na poslední rozloučení dorazila skutečně celá politická špička, mimo premiéra také předseda Senátu Přemysl Sobotka a předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

A podle žádného z nich rozhodně nebyli Milan Paumer a bratři Josef a Ctirad Mašínové vrazi, ale vojáci bojující za svobodu. "Komunistický režim vyhlásil válku vlastním občanům a Milan Paumer bojoval za osvobození naší země od totalitní diktatury," uvedl premiér. "Občas nezbývá, než bránit svobodu své země se zbraní v ruce," poznamenal ministr obrany Alexandr Vondra.

Paumer se skutečně po svém útěku za hranice vojákem stal, sloužil v armádě Spojených států amerických. A proto se také posledního rozloučení zúčastnil i vojenský přidělenec americké ambasády, plukovník Walter Scales. Paumerově rodině předal, podobně jako při pohřbech jiných amerických vojáků, vlajku USA.

Pro samotného Paumera by ale stejně byl nejspíš největší poctou dopis od jeho přátel Josefa a Ctirada Mašínových, se kterými se zapojil do třetího odboje a později uprchl do zahraničí. Dopis přečetla v poděbradském divadle dcera Josefa Mašína Sandra. "Milane, děkujeme ti za sedm desetiletí věrného přátelství. Pro nás jsi byl třetím bratrem," předčítala pohnutým hlasem Sandra Mašínová.

Za rodinu pak promluvil Paumerův synovec Ctirad. "Byl jsem na tebe hrdý už v době, kdy jsem tě znal jen z vyprávění. Nejdřív jsem nechápal, proč o tobě nemám nikde mluvit, ale když jsem to pochopil, byl jsem na tebe pyšný ještě víc," řekl.

Na závěr zazněla česká i slovenská hymna, a dokonce salva, kterou připravili fandové vojenské historie. Ti potom také doprovodili vůz s Paumerovou rakví z bran zámku v historických vojenských autech. Ne náhodou, protože Milan Paumer se s nimi dobře znal. "Poznal jsem se s ním přes tuhle vojenskou techniku, a pak s námi jezdil na spoustu našich akcí. Hodně jsme si s ním povídali, vyprávěl nám, jaké to tehdy bylo, jak se s Mašíny dostali ven, i o svém zranění. Byl to úplně normální člověk, nedělal ze sebe něco víc," vzpomínal na něj Ladislav Rokos z Prahy.

A podobná slova zaznívala i v davu proudícím po skončení posledního rozloučení z nádvoří. "Byl to frajer. Nad nikoho se nepovyšoval, i když by na to měl nárok," povídali si lidé mezi sebou.

Foto: Lucie Pařízková