Téma TÝDNE
Proč část Čechů nenávidí naše vojáky?

Vrazi v žoldu USA! Patří jim to, píší internetoví diskutéři na adresu tří vojáků, kteří zahynuli v Afghánistánu. Jsou to jen výkřiky skupiny notorických kverulantů, nebo příznak rozdělené společnosti? A kde se v lidech bere taková zloba?

Sebevražedný atentátník zabil 5. srpna v Afghánistánu trojici českých vojáků, když se odpálil v jejich blízkosti v úzké uličce. Minulou středu se na starém ruzyňském letišti v Praze po příletu ostatků konala pieta za účasti nejvyšších ústavních činitelů a celá republika se na počest padlých rozezněla sirénami.

České internetové holubice však mají jasno. "Okupanti, vrazi, žoldáci, kteří si nic jiného nezaslouží," rozepsala se část diskutujících, zatímco rodiny oplakávaly Martina Marcina (36), Kamila Beneše (28) a Patrika Štěpánka (25). "Pan prezident udělí ve státní svátek 28. října 2018 in memoriam státní vyznamenání, medaili Za hrdinství, třem českým vojákům, kteří padli v Afghánistánu," oznámil hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Ale pěkně to schytal.

"Zemřeli v práci. Jako havíř v závalu nebo nevinný řidič v dopravní nehodě. My, normální lidé a voliči Miloše Zemana, jsme je tam neposlali, a nemyslím, že tam pracovali ku prospěchu České republiky," protestoval na Ovčáčkově Facebooku Mára Vondrák. "Pan prezident by měl především udělit státní vyznamenání za hrdinství tomu mladému muži z Dubí, který se snažil pomocí ženě, jež byla napadena cikány," navrhl hlavě státu Oldřich Kalous.

Vystupme z NATO!

Bezcitné poznámky a komentáře bohužel nejsou výsadou jen poloanonymních debatérů na internetu. Ani nejvyšší lidská oběť neodradila některé politiky, aby se na tragédii politicky přiživili. "Kapitalistické velmoci USA, Francie, Velká Británie ve snaze přerozdělit si svá světová panství, vytvářely a podporovaly vznik terorismu proti legitimním vládám v jiných zemích," reagovali na smrt českých vojáků v tiskovém prohlášení předseda KSČM Vojtěch Filip a místopředseda Stanislav Grospič a hned navrhli zrušit účast českých vojáků v misích a vystoupení Česka z NATO.

Tím se naladili na své fanoušky. "Neexistuje důvod, proč by naši vojáci měli umírat v cizí zemi, za cizí zájmy, nikoliv při obraně vlasti," napsal na Facebooku KSČM Henryk Malysz a připomněl, že Československo za komunistů nikde vojensky neintervenovalo, a jeho kolegové v debatě neopomněli zdůraznit, že teroristy byli čeští vojáci, kteří si do Afghánistánu přijeli nahrabat.

Komunisté nejsou v odsudcích jediní, už před lety vojáky v misích označil za žoldáky Matěj Stropnický, tehdejší předseda Zelených, kritičtí jsou i někteří Piráti nebo Svobodní. Ještě radikálnější je SPD. "Jsme přesvědčeni, že Afghánistán je třeba nechat Afgháncům a nenutit jim politické ani jiné pro ně cizí modely života. Terorismus nám dnes hrozí především díky imigrační a multikulturní politice EU. Naše vojáky budeme potřebovat doma," očekává válku v Evropě předseda SPD Tomio Okamura. Paradoxní je, že razí politiku důrazného boje proti muslimskému nebezpečí a terorismu všemi možnými prostředky, když se k němu ale někdo odhodlá, je to podle SPD, stejně jako pro komunisty, zaprodanec amerických zájmů.

"Kolik jich ještě zařve pro to, že se některé partaje tolik chtějí zalíbit určitým kruhům v USA?" sází na antiamerikanismus poslanec Jiří Kobza (SPD). "USA chtějí ovládat svět a nikterak se tím netají - je to totiž oficiální doktrína," napsal Ivan David, psychiatr, bývalý ministr zdravotnictví za ČSSD a současný senátní kandidát SPD. Podle něho padlí "bohužel nejsou hrdinové, jsou obětí našich politiků, kteří posílají naši armádu do nesmyslných válek v rámci NATO".

Frustrace i závist

Totéž, ale jinými slovy hlásá i "pravicový sociolog" Petr Hampl protestující proti všemu od EU po islám a za viníky samozřejmě považuje politiky, a rovnou jejich nejhorší odrůdu. "Blahobyt poslanců je vykoupen smrtí statečných českých mužů. Hanba!" obvinil zákonodárce, že vojáci místo obrany Česka "umírají na nesmyslných koloniálních výpravách jakési cizí země".

Kde se takový vztek bere? "Lidé s těmito reakcemi, někdy až nenávistnými, se cítí ve společnosti jako cizinci a vojáky neberou za své, jsou to vlastně jejich nepřátelé," vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš. Upozorňuje na to, že společnost je rozdělená a nenávistně reagují lidé, kteří se neidentifikují s režimem a politickou reprezentací, takže nesouhlasí ani s vysíláním vojáků do zahraničí, naopak to berou jako útok na sebe samé. Jiným spouštěčem je obyčejná závist - vojáci jsou na misích a plní si třeba svůj sen z dětství, kdežto pisatel sedí doma na gauči, je závislý na sociálních dávkách a nedosáhl ničeho. "Závidí i pozornost, jaké se dostalo padlým po jejich smrti," poznamenává Klimeš.

"Spouštěčem podobných reakcí je nějaká frustrace, ale nemá to velký vliv. Je to odvrácená strana internetu, protože zmizel filtr zadržující podobné zprávy," říká sociolog Tomáš Trampota. V podstatě to novinka není. "Dříve to lidé říkali v hospodě, dnes to napíší na Facebook," dodává Klimeš.

Češi tak zlí nejsou

"Mise kritizuje především skupina inklinující ke KSČM a SPD, kterým vadí transatlantické spojenectví. Smutné je, že mezi nimi jsou i bývalí vojáci, jako je například někdejší velitel polní nemocnice Michal Obrtel," řekl TÝDNU šéf ČSSD Jan Hamáček. "U mnoha z nich lze vidět značnou míru nostalgie po bývalém komunistickém režimu, vedoucí úloze jedné strany a spojenectví s ‚velkým bratrem' jdoucí až k oslavování ‚internacionální pomoci' v srpnu 1968," myslí si Eduard Stehlík, vojenský historik a ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR.

Rozděluje tedy českou společnost příkop? Na jedné straně úcta a uznání za odvahu nasadit vlastní život, a na druhé zahořklá nespokojenost? "Nepovažuji nenávistné výlevy několika jedinců, kteří se skrývají za anonymitu internetových diskusí, za projev českého národa jako celku. Nejsou vůbec žádným fenoménem. Jsou jen ubohou reakcí několika omezených a závistivých lidí," říká Stehlík. Naopak chválí média za důstojné a pietní zpravodajství a veřejnost za upřímné projevy lítosti. Obce, z nichž padlí vojáci pocházeli nebo v nich žili, zřídily pietní místa.

"V jednom případě dokonce zastupitelstvo odhlasovalo zřízení pamětní desky Martinu Marcinovi, padlému štábnímu praporčíkovi in memoriam. Tisíce dárců zaslaly za tři dny na účet Vojenského fondu solidarity menší či větší částky, které k dnešnímu ránu (9. srpna, pozn. red.) dosáhly sumy převyšující dva a půl milionu korun," vypočítává Stehlík.

S odkazem na výzkumy veřejného mínění připomíná, že Češi si vojáků cení a armáda má ve společnosti vysoký kredit. Mimo jiné i díky působení v misích. Veřejnost podle Stehlíka současné hrdiny obdivuje stejně, jako byli uctíváni legionáři nebo bojovníci z druhé světové války.

Psycholog Klimeš však varuje před "zbožštěním" padlých vojáků, protože i to vyvolává protitlak. "Když generál nebo politik řekne, že smrt vojáka je nejhorší tragédie, jaká se může stát, i mně to zvedne mandle. Mnohem horší je podle mého utýraná roční holčička nebo války mezi rodiči, které nejvíce odnášejí děti," vysvětluje psycholog, že některé reakce mohou být svým způsobem racionální, vždyť vojáci vědí, do čeho jdou.

Mise mají smysl

Ministr zahraničí Jan Hamáček je každopádně přesvědčen, že mise jsou navzdory protestům radikálů užitečné. Spojenci se snaží pomoci Afghánistánu postavit se znovu na vlastní nohy. "Je to také příležitost pro naši armádu a pro naše vojáky, aby se naučili novým dovednostem. Sebelepší cvičení se nevyrovná přímé účasti v operačním nasazení a stále je pro nás výhodnější, když se bojuje tisíce kilometrů od našich hranic, než aby se bojovalo v Evropě," vypočítává další důvody šéfka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová z ODS.

Pomineme-li necitlivé a sprosté komentáře, spočívá kritika angažmá v Afghánistánu pocházející od amatérských diskutérů, politiků a akademiků v tom, že Češi pomáhají Američanům hájit jejich zájmy v místech, kde Česko žádné vlastní zájmy nemá, a vůbec nejlepší by prý bylo, kdyby spojenecké armády z Afghánistánu odtáhly pryč. Afghánci jsou podle nich hrdý národ, který nesnáší nadvládu a spojence považuje za okupanty. Co by se však stalo, kdyby vojáci opravdu odešli?

"Nikdo nemá zájem nechat Afghánistán napospas terorismu, protože by to okamžitě bylo místo pro výcvik radikálů, kteří by ohrožovali nejen blízké okolí, Pákistán a středoasijské státy, ale destabilizovali by celý prostor Blízkého východu," popisuje rizika odchodu politický geograf Michael Romancov. Připomíná, že hranice jsou v celé oblasti propustné a nebezpečných extremistů se bojí nejen Západ, ale i Rusko, Indie nebo Čína. Vyvrací také výtky, že Američané chtějí Afghánistán ovládat ze strategických důvodů. Afghánské území mělo jistý strategický význam v dobách studené války, proto se Sovětský svaz v osmdesátých letech neúspěšně snažil ho ovládnout. To však už v dnešní době neplatí, politická i vojenská realita je zcela jiná než před čtyřiceti lety. "Afghánistán nemá bezprostřední strategický význam k ovládnutí této části světa," tvrdí Romancov.