Proč mají Češi strach z uprchlíků? Rozhovor s psychiatrem Honzákem

Domácí
13. 9. 2016 19:55
Pochod proti islámu (ilustrační foto).
Pochod proti islámu (ilustrační foto).

"Xenofobie je už od pravěku naší přirozenou reakcí," říká psychiatr Radkin Honzák o současném strachu z uprchlíků a nárůstu populismu u českých politiků. Čím méně je přitom podle něj reálného ohrožení, tím více ve společnosti narůstá strach a úzkost.

Nahrává dnešní vyostřená nálada v Evropě příchodu silných vůdců?

Po silném vůdci se v historii lidstva volalo vždycky. Člověk je tvor stádní, a to bez pejorativní konotace - jsme zkrátka stvoření pro život v houfu, nebo řekněme v tlupě, která má svoje pravidla je hierarchizovaná. Každá tlupa má přitom pochopitelně svého vůdce, což je dohledatelné už u primátů. Zatímco makakové mají tlupu o čtyřiceti jedincích a šimpanzi o pětašedesáti, lidé se od doby kamenné pohybovali ve skupině o zhruba pětadevadesáti jedincích. Platí přitom pravidlo, že čím větší je společenství, tím bezpečněji by se v něm člověk měl cítit. Jenže dnes žijeme v tak složitém společenství, že na jeho konec ani nedohlídneme. A doléhá na nás opět silný pocit nejistoty.

Lidé mají úzkost, protože je na ně společnost příliš složitá?

V globálním světě snadno ztrácíme běžnou občanskou důvěru. Jsme posazeni do světa, který je z jedné poloviny konzumní a z druhé je virtuální. V podstatě je svět nepřehledný a my všichni po přehlednosti voláme. A to není jen otázka blbých lidí. Když jsme žili v tlupě o pětadevadesáti lidech, byli jsme schopni si všechny členy pěkně spočítat - věděli jsme, že tohle je ničema, na kterého se nelze spolehnout, tamten je naopak člověk, který pomůže. V dnešní společnosti takový přehled nemáme. Důvěra mezi lidmi tím rapidně klesá. V této nejistotě přitom lidé musejí stále více na zprostředkované informace. Vzniká tím virtuální realita, v níž je snadné šířit strach. Z mocenského hlediska asi lepší nástroj manipulace než vyvolávat strach a uklidňovat ho.

Je skutečně tak snadné naordinovat strach shora?

Vedoucí opičák je ten, který určuje, kam se společnost bude ubírat. A má k tomu všechny prebendy, protože z genetického hlediska se jeví jako nejzajímavější jedinec. U lidí je to podobné, také následují autoritu. Dokonce i tehdy, když mají ublížit druhému. V šedesátých letech proběhl dnes již slavný Milgremův pokus, při němž skupina respondentů měla na vyzvání muže v plášti pouštět do člověka za skleněnou stěnou elektrický proud. A to až do čtyř set voltů, což může být smrtelné. Šedesát procent lidí příkaz uposlechlo, i když vidělo, že respondent, o němž nevěděli, že je herec, se po jejich dávce kroutí a zmítá v křečích. Byli zkrátka ochotní dělat něco, co by sami o sobě nikdy neudělali. Zpočátku se pokus jmenoval naše náchylnost ke zlu. Nakonec pokus ale koncipoval jako problém poslušnosti a autority.

V Česku se dnes prodává rekordní počty zbraní a poměrně hlasitě zaznívá volání po hierarchii a řádu. Proč se společnost takto opevňuje?

Prodej zbraní (ilustrační foto).Česká společnost ještě nedorostla ke svobodě a nedokáže ji ocenit. Generace, které byla svoboda nabídnuta, nedostala žádné rozumné mantinely. Říká se, že Mojžíšovi trvalo čtyřicet let, než dovedl Izraelity z Egypta domů nikoli proto, že by cesta trvala tak dlouho. Musel počkat, až z otroků znovu udělá svobodné občany, kterým nestačí jen miska horkých fazolí večer od faraóna. V Česku k takové proměně nedošlo a lidé po sociálních jistotách, i když je zde historicky největší ekonomický boom. Zodpovědnost za své životy mají lidé tendenci delegovat na autoritu, na stát. V lidech je zároveň zakořeněná přirozená xenofobie, podobná pravěké představě, že nepřátelská tlupa vám che vzít ženy a vás pro změnu zabít. Z toho plyne strach z jiných skupin.

Jak to, že značná část společnosti má strach z uprchlíků, byť tady žádní nejsou?

Čím méně je reálného nebezpečí, tím vice je paradoxně v populaci úzkosti. Naopak reálné ohrožení vede k poklesu virtuálních strašidel. Zažil jsem v roce 1945 například bombardování Prahy, kterou si tehdy spojenci spletli s Drážďanami. Bylo krásné jak se tehdy skoro nikdo nebál. Když odhoukali poplach, zasedli jsme k obědu a dali si palačinky. Z medicínského pohledu jde o odlišné prožívání a zpracování reality. Standartní je chovat se jako dospělý jedinec, který uvažuje logicky a jedná na základě svých zkušeností. Jenže nastanou situace, kdy člověk vlastní rozum odhodí a začne myslet a fungovat jako šestileté dítě, plné emocí, sobectví, strachu a sklonu k závislosti. Pokud není pro racionální složku dost "krmení" tedy informací, zapne v sobě člověk dítě, které je pomatené a hledá autoritu. A to se nyní do značné míry děje.

Informace jsou ale dnes asi nejdostupnější v lidských dějinách. Není spíš složité se v nich vyznat?

Ano. Pokud je informací příliš, nastává podobný efekt, jako kdyby neměli informace žádné.

Máme strach, protože se máme dobře?

Naše společnost je materiálně saturovaná a zakořenila představa, že všichni mají na všechny moderní výdobytky právo. Když se jim v nějaké míře nedostávají, přichází frustrace, což je nebezpečné. Na frustraci z psychiatrického hlediska vždy přichází úzkostná odpověď, spojená se vztekem a strachem.

Radkin Honzák.Za jakých podmínek se strach z odlišné skupiny může překonat?

Při experimentech se ukazuje, že skupiny spolu přestanou soupeřit, pokud mají realizovat společný úkol - například společně odtlačit náklaďák. V momentě, kdy dostali společné zadání se začali dávat dohromady a přestali se navzájem fackovat, i když té doby byly jejich vztahy vyhrocené na život a na smrt.

To samé platí i v širším měřítku. Záleží ale na tom, čím skupinu stmelíte. Může to být něco laskavého i nenávistného.

Na sjezdu Alternativa pro Německo na konci srpna vyzval Václav Klaus, aby masy povstaly proti elitám. Není to nebezpečná hra?

Jde o podbízení se davům s odvoláváním se na jejich domnělou moudrost. Je to rozfoukávání jiskry, která může přerůst v požár. Myslím, že ani autor sám neví, s čím si zahrává. Ukazuje se zde megalomanie narcise, který se domnívá, že stane na bílém koni v čele davů. Přitom převálcují i jeho. Velice pregnantně to formuloval v jednom svém sloupku formuloval Karel Čapek, krátce po Mnichově: "Věci se změnily ale lidé zůstali stejní. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo má v sobě nenávist, měl ji v sobě vždycky. Člověka nepředěláš, leda bys na to měl celá život. Národ nepředěláš, leda bys měl na to století. Jen dav můžeš vést dneska tak a zítra tak."

Říkal jste, že předělat národ trvá století. Čím to, že Německo nejagresivnější evropská země v první polovině dvacátého století, dnes vybízí naopak k solidaritě a toleranci?

Německo dostalo konečně za uši. Pochopitelně nebylo možné všechny nacisty potrestat, protože by tam asi zůstal málokdo. Podařilo se jim ale jasně pojmenovat, v čem selhali a co udělali špatně. V Česku k žádné "debolševizaci" nedošlo, nepojmenovaly se minulé problémy. Bolševici mnohdy zůstali u moci a nevznikla proti nim žádní struktura, která by se tomu postavila.

Prošla země tedy podobnou terapií jako psychiatrický pacient, který si uvědomí svůj problém?

Psychiatrický pacient je obvykle nemocný a Německo nebylo nemocná společnost. Šlo o poblouzněnou masu, která slepě následovala autoritu. Dnes je v čele země jiná elita a drží zemi v odlišném v kurzu. Nálada ve společnosti se ale může rázem změnit. Pokud autorita chybí, vítězí ve společnosti nejnižší IQ.

Podle poslední zprávy BIS je v Česku úspěšná ruská propaganda. Čím si vysvětlujete, že zde dopadá na úrodnou půdu?

Podobně jako bylo v Německu skutečných antifašistů jen hrstka, zde byla hrstka antikomunistů. Je patrné, že elity zde byly systematicky likvidovány a pronásledovány po většinu dvacátého století. Resentiment společnosti je zde dnes podobný jako v bývalém Rusku - měli jsme sice holé zadky, panoval zde ale pořádek a když jste se dal na správnou stranu, měl jste otevřenou cestu vzhůru. A proto si mnozí přejí návrat k jistotě pod patronát Ruska.

Úspěch dnes slaví politici, kteří staví na tom, že bojují proti politické korektnosti. Andrej Babiš při návštěvě Varnsdorfu zpochybnil romský holokaust. Je tento boj s politickou korektností také onou snahou o zjednodušení složitého světa?

Opakuju si v poslední době vzpomínky Maxe Broda na jeho první setkání s Masarykem, na to jaký to byl prý ušlechtilý a kultivovaný tvor. Když se dnes podíváme na hulváty, kteří bodují, je to možné považovat za úpadek autority. Mizí tím úplně možnost, aby společnost dostávala shora pozitivní signály. A to chybí.

Hlasujte:

Dotkla se vás nějak konkrétně uprchlická krize?

Autor: Jan GebertFoto: ČTK , Deml Ondřej

Další čtení

Forman měl silný vliv na začátek mé kariéry, uvedl Douglas ve Varech

Domácí
5. 7. 2025

Výpadek proudu postihl milion odběrných míst, způsobil ho spadlý kabel

Domácí
4. 7. 2025
ilustrační foto

Analytici: Evropa potřebuje inteligentní sítě. Zvýší bezpečnost, sníží cenu

Domácí
4. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ