Je symbolem vánoční televizní zábavy. Filmy Císařův pekař a Pekařův císař nebo Byl jednou jeden král s Janem Werichem v hlavní roli sledují každoročně o svátcích miliony diváků. Jeden z nejpopulárnějších Čechů naší historie přitom Vánoce bytostně nesnášel. Jeho nechuť k sentimentálním svátkům pramenila z bolestných traumat v dětství.
"U nás doma moc veselo nebylo," vzpomínal často Jan Werich (1905-1980), geniální filmový a divadelní herec, dramatik, scenárista a filozof. Dusnou atmosféru v domácnosti měli na svědomí jeho rodiče Vratislav a Gabriela Werichovi - úředník pojišťovny a dcera hostinského. Ovzduší bylo prosyceno neustálými konflikty a křikem. Manželé se nakonec rozvedli, přičemž malý Jan byl přiřknut do péče otci. Když se život malého Honzy jakžtakž stabilizoval, přišel rok 1914 a světová válka. Tatínek musel na frontu a devítiletý klouček se stěhoval, tentokrát k babičce.
Válka skončila, táta přežil. Po krvavé lázni si lidé ze všeho nejvíce přáli klid. Werichovi rodiče se dali znovu dohromady, ale vodu s ohněm přes veškerou snahu nesmíříš. "Nebyli schopni celou záležitost uzavřít nějak velkoryse - ,stalo se, stalo, je to za námi´. Ne, oni to táhli s sebou v ruksaku, máma stíhala tátu výčitkama, táta se hroutil. Já tím trpěl, i když jsem tenkrát nevěděl, co se děje. Jen jsem vnímal, že je něco polámanýho. Viselo to ve vzduchu, doma scházelo teplo," svěřil se po letech. O Vánocích se rozhádaný pár snažil zachovat dekorum, o to hůře však toto přetvařování nesl malý Jan. Velebené svátky míru a klidu začal vnímat jako pokrytecké.
"Jehličnatá nálada"
Co asi o Vánocích v dětství Werich prožíval, dokládá skutečnost, že skličující zážitky nedokázal vytěsnit z hlavy a měl nutkání o nich hovořit i ve stáří a veřejně. V roce 1970 v jednom televizním pořadu prohlásil, že vlastně ani neví, jestli Vánoce má nebo nemá rád, nebo je jenom toleruje. Prozradil, že mu na nich vadí sentimentálnost, "taková ta jehličnatá nálada".
A pak se opět rozhovořil o svém dětství. "Nepocházím z rodiny, která byla družná. My byli úřednická rodina, přátele jsme neměli, mezi mými rodiči, jak to bývá... no, měli jistě nějaké problémy. O Vánocích ty problémy vyjdou nahoru jako olej na vodu, což dítě nějak vycítí. Tatínek šel do jídelny, já tam nesměl, zapálil stromeček, pak zacinkal. František tam byl cítit a byly tam pod stromečkem dárky. Já měl radost, maminka byla unavená, celý den vařila, pak jsme se najedli a rodiče začali klímat, protože po jídle, jak víte, krev jde z mozku do dutiny břišní. Dítě musí jít spát: Jeníčku, už je pozdě!"
