Poslankyně Kristýna Kočí tvrdí, že Bártovi chlapci z ABL se cíleně zbavovali bezdomovců, když je v zimě polévali vodou. Expředsedkyně poslanců Věcí veřejných Kristýna Kočí ta slova řekla jen tak na okraj v rozhovoru pro sobotní Mladou frontu Dnes: "Jeden z vysoce postavených členů ABL se mi svěřil s praktikami, které využívají, včetně vytlačení auta z vozovky, hoření auta či způsobu, jakým se zbavují bezdomovců v supermarketech, které firma ABL hlídá. V zimě je polévají ledovou vodou."
O bezdomovcích jsem napsal už mnoho reportáží a dovedu si docela dobře představit, jak se promočený padesátiletý somrák belhá v mrazu někam k ohýnku nebo k parovodu. Pokud neumrzne dřív, než vůbec uschne, stejně ho čeká zápal plic a z omrzlin na těle se zase vyklube hnisavá gangréna, která v lepším případě končí amputací, v horším kremací na náklady obce.
Na ulici přitom může skončit každý. Rád třeba vzpomínám na atomového fyzika Viliama Tetřeva, který přespával i v těch nejkrutějších mrazech v horolezeckém spacáku na ostrově Štvanice. V parku začal bydlet poté, co ho majitel domu připravil údajně neprávem o byt. Jen sedm procent nešťastníků bez domova totiž odborníci považují za profesionální bezdomovce, jejichž tulácká duše si jiný život představit neumí. Nejčastěji však na ulici končí lidé kvůli ztrátě zaměstnání (23 % bezdomovců), rozvodu (20 %), odchodu z rodiny (11 %), výkonu trestu (5 %) a špatnému hospodaření (3 %). Asi 25 % bezdomovců tvoří invalidní důchodci, 25 % bezdomovců má zkušenost s dětským domovem a 15 % s psychiatrickou léčebnou.
Přesně tento typ spoluobčanů považoval za vřed na společnosti už Adolf Hitler a podle tajného plánu T4 nechával psychicky i tělesně postižené Němce likvidovat v plynových komorách. Na základě závěrů z norimberského procesu takto vlast "očistil" celkem asi od čtvrt milionu "méněcenných". Část veřejnosti totiž podobné "očišťující" praktiky vždycky kvituje s povděkem. Stačí si vzpomenout, jak se loni na jaře fandilo samozvaným "hlídkám Věcí veřejných", které z pražských parků vykazovaly právě bezdomovce a narkomany.
To vše jsou přitom způsoby, které v demokratickém systému nemají budit sympatie, nýbrž rozeřvávat alarmy. Kdo totiž dokáže nařídit polévání bezdomovců, bez skrupulí jednou objedná i vraždu nepohodlného novináře nebo opozičního politika.
