Stávka řidičů městské hromadné dopravy v Ostravě, která trvá už šest dnů, je odsouzena k neúspěchu kvůli kolektivnímu stávkokazectví a kolaboraci řidičů z konkurenčních dopravních firem.
Proletáři všech zemí, spojte se! Tak zní více než 150 let staré bojové heslo dělníků, které vyzývá k solidaritě všech "lidí práce“. Odboráři z Dopravního podniku Ostrava (DPO), kteří minulou středu zahájili stávku řidičů, ovšem historické zkušenosti dělnictva ze stávkových bojů blahosklonně ignorují a organizují protest bez většinové podpory řidičů.
Solidarita - pojem neznámý
V Ostravě neplatí, že v "jednotě je síla“. Nejednota řidičů naopak ukazuje rozpačitost celého protestu, který nemá šanci na vítězství.
Do stávky se třeba nezapojil téměř žádný z řidičů trolejbusů, takže tyto "autobusy na elektriku“ dále brázdí Ostravu podle platných jízdních řádů pro všední dny. Tramvaje a autobusy pak jezdí dle nedělního grafikonu, což se překvapivě ukazuje jako téměř dostačující; lidé se jen trochu víc mačkají, nicméně do práce dojedou.
Na autobusové linky, které stávka ohrožuje tak, že na nich nemůže být úplně udržován ani nedělní režim, pak vedení dopravního podniku povolalo posily z konkurenčních dopravních firem. Některé spoje jezdí třeba v režii řidičů z Havířova, kteří nečekanou brigádu zcela nesolidárně přivítali jako příjemný přivýdělek.
Legitimní právo, trapná praxe
Protest ostravských řidičů, kteří už nechtějí kočírovat autobusy a tramvaje za patnáct až sedmnáct tisíc čistého, je regulérním počinem v rámci občanských svobod a práva na stávku. Jenže úspěšné stávky řidičů, jak je známe třeba z Paříže, jsou podmíněny minimálně tím, že je pořádně pocítí veřejnost. Děti mého ostravského přítele se ale i dnes ráno bez problému dopravily do škol městskou hromadnou dopravou (z okrajových částí města do Poruby i do centra). A jak vidno ze záběrů četných videokamer, třetím největším městem v republice dnes od rána opět sviští tramvaje, autobusy a trolejbusy, ačkoliv odboráři už šestý den vedou časově neomezenou stávku.
Ve skutečnosti řidiči před svým zaměstnavatelem jen trapně odhalují, že hromadná doprava může s výhradami fungovat i bez stávkujících. Kdyby se psal rok 1931, podobná dělnická nesolidárnost by skončila nekompromisním propouštěním protestujících z práce. Současná "vyspělá“ demokracie je ale mnohem benevolentnějším režimem než první republika. Zatímco menšina zaměstnanců si bezpečně užívá práva na stávku, většina zaměstnanců pilně pracuje a "buržousti“ čili vedení akciové společnosti nad takovou stávkou nestávkou zatím je zmateně krčí rameny.
