Nařčení z plagiátorství čelil prorektor Západočeské univerzity Ivo Budil od letošního dubna. Opisovat měl ve vědeckých textech i své habilitační práci. Z aféry však vyšel vítězně; zpochybňovaný verdikt etického panelu jej omilostnil. V pozici prorektora Budil přesto končí, chce být děkanem filozofické fakulty.
Tak dlouho se z akademické obce ozývaly hlasy po odstoupení plzeňského profesora Iva Budila, až se jim antropolog rozhodl „vyhovět" sám. Na pozici se rozhodl rezignovat k 15. říjnu. „Ve funkci skončím na konci týdne," potvrdil Budil TÝDNU.CZ.
Z vedení univerzity však Budil neodchází na základě kauzy, v níž byl nařčen z opisování, ale z vlastní iniciativy; chce se totiž stát děkanem zdejší filozofické fakulty. „Podařilo se zde akreditovat nové obory, rád bych byl u jejich rozvoje," vysvětluje antropolog. Že by za rošádou Budilových funkcí stála snaha odvést pozornost veřejnosti od aféry, která univerzitu poškozuje, rektor ZČU Josef Průša odmítá. „Nejde o žádné uklízení pana prorektora. Já jsem se o jeho plánu dozvěděl teprve minulý týden," namítá rektor.
Budil naproti tomu tvrdí, že rozhodnutí kandidovat na post děkana učinil už na jaře. „Možnost koncepční práce mě vždy přitahovala. Na tomto místě jsou navíc lépe vidět vaše výsledky," zdůvodňuje úmysl opětovně šéfovat filozofické fakultě. Budil fakultu vedl od roku 1999 do 2005 ; po dvou volebních obdobích si podle předpisů musel dát pauzu. V čele fakulty jej nahradil současný děkan Ladislav Cabada. Právě s ním se má Budil utkat v prosincových volbách. Předpokládá se, že uspěje. „Šance jsou vyrovnané," namítá Budil diplomaticky.
Plány na „povýšení" mohl Budilovi narušit verdikt Etického panelu ZČU (celé znění najdete v příloze). Ten celé prázdniny zkoumal, zda antropolog neopisoval a neprovinil se tak proti akademické poctivosti. „Plagiátorství vnímám jako vážný prohřešek. Věděl jsem, že po verdiktu komise na mě nesmí být ani stín podezření," uznává Budil. Otázkou zůstává, nakolik se to povedlo. Etický panel se totiž usnesl na výroku ve stylu chytré horákyně. „Práce prorektora Budila nejsou plagiátem. Současně však vykazují závažné nedostatky," stojí v závěrečném dokumentu komise, která Budila letos v září omilostnila.
Existují však pochyby o kvalitě šetření a nezávislosti panelu. Univerzita například zamlčela, že jeden z původních členů komise - profesor Zdeněk Ryjáček - v průběhu vyšetřování odstoupil. „Reagoval tak na situaci, kdy jsem členům komise na zasedání omylem dodal nesprávné materiály," vysvětluje rektor ZČU Průša. Podle zjištění serveru TÝDEN.CZ mělo jít o dokumenty, které hovořily ve prospěch Budila a naopak pomlouvaly jeho kritiky. Za své pochybení se Průša členům komise omluvil, žádné další důsledky však ze svého přehmatu nevyvodil. Ne tak profesor Ryjáček, kterého ve vší tichosti nahradil jiný člen ZČU, Miroslav Šimandl.
Podezřelé souvislosti vyšly najevo i po dodatečném zveřejnění seznamu členů komise. Podle rektora ji mělo tvořit „osm renomovaných vědců" - pět ze ZČU a tři externí. Převahu „domácích" však ještě umocnil Václav Blažek; toho sice zápis uvádí jako profesora brněnské Masarykovy univerzity, Blažek však zároveň působí na katedře, které velí Budil (Blažek navíc, spolu s dalším členem panelu Evžen Neustupným, navíc veřejně vyjádřil podporu Budilovi ještě před nominací do komise). Sázku „na jistotu" zřejmě představovali i poslední dva členové komise: Libor Pátý sedí ve vědecké radě ZČU a František Šmahel, neoficiální předseda panelu, je členem správní rady Hlávkovy nadace, která v roce 2002 ocenila Budilovu knihu Za obzor západu, jež také byla předmětem zkoumání komise.
Jak připravit vědce o akademickou poctivost |
| Náhoda stála na začátku jedné z největších českých afér, týkajících se akademické nepoctivosti. „Na antropologické konferenci ve Vancouveru jsem si listoval vystavenými knihami a začetl se do článku profesora Budila. Při čtení se mi některé obraty a dokonce i celé věty začaly zdát povědomé. Až jsem si uvědomil, že čtu celé části článku, který jsem kdysi s kolegou Kandertem publikoval," popsal TÝDNU.CZ vznik „kauzy Budil" profesor kanadské univerzity David Z. Scheffel. Na základě svého odhalení upozornil Scheffel v dubnovém čísle Sociologického časopisu na ledabylý citační úzus české akademické obce. Jako příklad zvolil právě Budilův příspěvek pro britský sborník, který pojednával o výuce antropologických a etnologických věd v různých evropských zemích. Nařčení, že části článku opsal, aniž by je označil za převzaté, Budil popřel. Odvolával se na pochybení editorů sborníku. „Taková možnost se mi zdá nepravděpodobná," pochybuje Scheffel, jehož na případu nejvíce zaujala nechuť, s jakou se Budil bránil přiznat vinu. „Místo toho kličkoval, vymlouval se na spiknutí, zpochybňoval moji vědeckou kompetenci, jen aby nemusel přiznat vlastní chybu. Jeho arogantní postoj neprospívá zdejší vědě, která je už tak z mezinárodního hlediska na velmi nízké úrovni," uzavírá Scheffel. |
Foto: ČTK
