V souvislosti s Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu vyvstane většině jako první na mysl koncentrační tábor Osvětim-Březinka, kde skončil život více než milionu lidí. S datem 27. ledna však stojí za to vyprávět příběhy dalších neméně tragických míst naší historie. Patří mezi ně i ženský koncentrační tábor Ravensbrück v Německu. Podle odhadů tam bylo za druhé světové války vězněno více než tři a půl tisíce žen z Československa. Jak potvrzuje historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů, ocitly se tam společně prostitutky, jehovistky i odbojářky.
V táboře Ravensbrück byly zejména vězeňkyně z politických důvodů, což však zahrnuje širokou škálu nejrůznějších přestupků. "Mezi ženami tak byly jak aktivní odbojové pracovnice, tak i organizátorky černého obchodu nebo poskytovatelky falešných informací gestapu," vysvětluje Pavla Plachá. Rovněž se tam dostávaly takzvané "asociálky", což byly prostitutky a ženy z okraje společnosti. Často šlo však také o Romky.
Rozhodujícím důvodem pro deportaci naopak nebyl v případě Ravensbrücku židovský původ a tábor se v průběhu války těchto vězňů naopak zbavoval. "Od roku 1942 totiž platil výnos Heinricha Himmlera, že mají být koncentrační tábory na území říše zbaveny Židů," objasňuje Plachá a dodává, že se Židovky do táboru přece jenom na konci války dostaly.
Mezi vážné prohřešky však patřilo pouhé napomáhání židům a jakýkoliv styk s nimi byl všeobecně považován za "hanobení rasy". Potvrzuje to také příběh Anny Epsteinové, Němky, která žila s rodinou v Českých Budějovicích. V roce 1936 nastoupila na ministerstvo zahraničí a díky svému diplomatickému pasu pomohla svým židovským přátelům emigrovat. Anna byla zatčena společně se svým manželem v roce 1941 a uvězněna v Praze na Pankráci. V lednu následujícího roku však byla zařazena do transportu do Ravensbrücku a odtud se dostala až Osvětimi. Do ženského tábora v Německu se však po dvou letech vrátila.
Vězení za maso a zeleninu
Pravděpodobně pro nás nejznámější vězeňkyní v Ravensbrücku je ale novinářka Milena Jesenská, která se do tábora dostala za odbojovou činnost a podobně jako Epsteinová pomáhala emigrantům. K politickému odboji však docházelo také na poli uměleckém, zejména prostřednictvím divadelních her.
To je případ Moniky Jeřábkové, herečky a ředitelky Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde na konci 30. let nabývala divadelní představení politického charakteru. Do Ravensbrücku se dostala v sedmapadesáti letech a pracovala v komandu, které pečovalo o králíky. Jeřábková proto často propašovala spoluvězeňkyním zeleninu či králičí maso. Právě solidárnost s ostatními se jí stala osudnou a skončila v táborovém vězení, kde v roce 1944 zemřela na zápal plic.
Takzvané pochody smrti se před koncem války nevyhnuly ani Ravensbrücku, který se však od léta 1944 potýkal s náporem evakuačních transportů. "V té době tam přibyl obrovský počet žen v rámci pochodů smrti například z Osvětimi. Tábor už na to ale neměl kapacitu a zavládly tam naprosto katastrofální podmínky," vysvětluje historička. Plachá navíc zmiňuje, že pamětníci popsali tábor v tomhle období doslova jako "místo obrovského utrpení". Navíc v lednu 1945 tam začala fungovat plynová komora, která v táboře do té doby neexistovala. "Vyhlazovací funkce se tak z Osvětimi přesunula do Ravensbrücku," říká Plachá.
Vládl rozklad a nepořádek
Své dojmy z období v přeplněném táboře popsala po návratu také zmíněná Anna Epsteinová. "Ravensbrück se nedal poznat. Už jsem se zmínila o tom, když jsem tam byla poprvé, jaká tam vládla atmosféra, jak to bylo vojensky organizované, čisto, naprostý pořádek, polévky se daly jíst, každý měl svoje čisté lože, ale teď! Byl to chaos, rozklad, přeplněno, už tam vládl naprostý rozklad a nepořádek."
Žena se však dočkala šťastného konce, když se jí podařilo uprchnout z pochodu smrti, na který byly v dubnu 1945 vyháněny především pochoduschopné vězeňkyně. Několik skupin se většinou vydávalo severozápadně od Ravensbrücku a některé došly až k Baltskému moři. "Nemocné ženy zůstaly v táboře a dočkaly se tam potom osvobození Rudou armádou," uzavírá Plachá.
