Jedněmi je považována za největší odbojovou protikomunistickou organizaci, druzí v ní vidí jeden z největších konstruktů Státní bezpečnosti (StB) vytvořených v rámci jejích provokačních akcí.
Organizace Světlana působila od roku 1948 na Moravě a byla složena zejména z bývalých partyzánů, mezi její hlavní činnosti patřilo šíření protikomunistických tiskovin. Celkový počet členů Světlany není znám, zatčených bylo po odhalení zhruba 400 lidí, z nichž devět bylo popraveno, 18 dostalo doživotní trest a několik desítek mnohaleté tresty vězení. Řekl to historik Zdeněk Homola z Ústavu pro studium totalitních režimů, který je vedoucím autorského týmu výstavy o Světlaně, jež bude od 7. prosince do 1. dubna k vidění v Národním památníku Vítkov v Praze.
Světlana měla několik podskupin. "Světlana-Jarmila tvořila v podstatě i štáb, měla sídlo v Komořanech u Brna. Jejím velitelem byl Antonín Slabík. Navazovaly další podskupiny, kupříkladu Světlana-Makyta nebo Světlana-Zlín," vysvětlil Homola. Veliteli byli často bývalí partyzáni, přesto program Světlany vycházel spíše z ideového boje. "Cílem nebylo vystoupit se zbraněmi proti režimu, ale například distribucí letáků a výzev upozorňovat obyvatelstvo na nezákonnosti, které se dějí po únoru 1948, a zároveň tvořit organizační strukturu použitelnou v případě vypuknutí válečného konfliktu. Protože všichni očekávali buď válku, nebo že režim do jednoho či dvou let padne," doplnil historik.
Členy Světlany lze podle něj rozdělit na přímé, kteří podepsali přísahu o vstupu, potažmo nabírali nové členy nebo distribuovali letáky. Těch bylo podle odhadů několik desítek. Širší okruh lidí pak pasivně Světlanu podporoval a tvořil zázemí - poskytoval ubytování či peníze. "A pak je třetí skupina lidí, mohli bychom je nazvat oběťmi, které byly ex post přisunuty v rámci vytváření politických procesů. Těch mohlo být několik desítek," popsal historik.
Pokud StB skupina nenašla, vytvořila si vlastní
Teorie, že Světlana nebyla skutečnou odbojovou skupinou, nýbrž snahou komunistů vyprovokovat třídní nepřátele, vycházejí například ze samotné činnosti StB. "Při likvidaci skutečného nebo potenciálního takzvaného nepřítele využívala takzvané agenty-operativce, kteří v terénu vystupovali jako agenti západních zpravodajských služeb. Podněcovali činnost anebo infiltrovali již existující skupiny. Pokud StB skupinu nenašla, byla ochotna si ji vytvořit," řekl Homola.
Velká část především velitelů podskupin budoucí Světlany, například Slabík či ideový vůdce a zakladatel Josef Vávra Stařík, byli členy KSČ. S politikou strany ale v podstatě hned po válce nemohli souhlasit. Vadilo jim například množství lidí, kteří se do KSČ hlásili z kariérních důvodů. Postupně začali vystupovat i proti programu strany, Stařík byl například proti kolektivizaci a navíc se dostal do přímého rozporu s vysokými představiteli Rudolfem Slánským a Augustinem Schrammem.
Ústředí komunistické strany v Praze se začalo obávat, že na Moravě vzniká druhé centrum. "Protože KSČ často vnímala partyzány jako svoji prodlouženou ruku, ve chvíli, kdy proti ní začali vystupovat, cítila velké nebezpečí a podnikala proti nim akce. Stařík byl už v březnu 1948 nucen utéci před zatčením do zahraničí, nejprve do okupačních zón v bývalém Německu a pak do Francie. Z ní udržoval kontakty se zdejšími partyzány a inicioval vznik Světlany," poznamenal Homola.
Státní bezpečnosti se ale podařilo odboj zlikvidovat záhy. "Někdy v lednu či únoru 1949 se jí podařilo inflitrovat utvářenou strukturu Světlany a postupně ji zničit. Zhruba do dubna 1949 dochází k první vlně zatýkání, poté od konce léta začala druhá fáze a poslední kolem roku 1950. Slabíkovi se podařilo uniknout a snažil se později vytvářet podobné struktury v Rakousku, ale to už mělo jepičí život," uzavřel Homola.
