Stalo se před 100 lety
První volby v Československu vyhrála sociální demokracie

Československo, vzniklé po rozpadu habsburské monarchie, bylo parlamentní republikou s dvoukomorovým parlamentem. Prvním ústavním orgánem však byl Národní výbor československý, který od 28. října 1918 nahrazoval vládu i zákonodárný sbor. Národní shromáždění (NS) vzniklo jako jednokomorové Revoluční NS v podstatě rozšířením dosavadního národního výboru. Teprve ústavou z roku 1920 bylo zřízeno dvoukomorové Národní shromáždění republiky Československé skládající se z Poslanecké sněmovny (300 členů) a Senátu (150 členů). První volby do Poslanecké sněmovny se konaly 18. dubna 1920. Do Senátu se poprvé volilo 25. dubna 1920.

Do Poslanecké sněmovny kandidovalo 23 politických stran. Zvítězila Československá sociálnědemokratická strana dělnická (ČSD), která získala 25,7 procenta hlasů a 74 mandátů. Po 11 procentech získaly Československá strana lidová (ČSL; v koalici se Slovenskou lidovou stranou 33 mandátů) a Německá sociálně demokratická strana dělnická (DSAP; 31 mandátů). Republikánská strana československého venkova (Agrárníci) dostala 9,7 procenta hlasů a po spojení s poslanci zvolenými za Slovenskou národní a rolnickou stranu čítal jejich poslanecký klub čtyřicet členů a byl druhý největší. Celkem se do Poslanecké sněmovny prosadilo 16 politických stran.

Zvoleno bylo pouze 281 poslanců, neboť volby se na některých územích republiky nekonaly. Na Podkarpatské Rusi to bylo především kvůli složité bezpečnostní situaci, v některých pohraničních oblastech jako byly Těšínsko, Vitorazsko, Valticko, a slovenská území na Oravě a Spiši proto, že se zde měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu. Kvůli epidemii příušnic se nevolilo v Hloubětíně u Prahy a ve volebním kraji Moravská Ostrava se rozdělovalo o jeden mandát méně.

Volilo se poměrným volebním systémem. Území republiky bylo rozděleno na 23 volebních krajů a v každém z nich se poměrným způsobem rozdělil zákonem stanovený počet mandátů. Ústava zajišťovala volební právo i ženám, což nebylo v tehdejším světě vůbec běžné. Volit mohli lidé starší 21 let, kandidovat mohl občan starší 30 let. Účast u voleb byla povinná, avšak s řadou výjimek, například pro osoby starší 70 let.

I přes úspěch sociální demokracie se socialistickým stranám všech národností nepodařilo dosáhnout nadpoloviční většiny a strany nesocialistické získaly dohromady 52,5 procenta hlasů. Po volbách se tak obnovila vláda takzvané rudozelené koalice v čele se sociálním demokratem Vlastimilem Tusarem, v níž dominovali sociální demokraté a agrárníci.

Přestože vládní prohlášení parlament těsnou většinou schválil, Tusar již po několika měsících podal demisi. Kromě nelehké pozice v parlamentu jej k tomu dovedlo i chování komunistického křídla jeho vlastní strany. Do předsednického křesla dočasné úřednické vlády usedl Jan Černý a šéfové nejsilnějších "státotvorných" stran se s ním dohodli na společném projednávání zákonů ještě před tím, než budou předloženy parlamentu. Vznikla tzv. pětka (národní demokraté, agrárníci, lidovci, sociální demokraté a národní socialisté), která de facto vládla Československu až do voleb v roce 1925.