Smutná statistika
Ročně utone okolo 200 Čechů. Chybí prevence i standardizovaná povinná plavecká výuka
14.07.2021 14:41
I přes vnitrozemskou polohu má Česká republika v přepočtu na jednoho obyvatele dvakrát více utonulých osob než v přímořských zemích, jako jsou Španělsko či Velká Británie.
Podle Českého statistického úřadu v roce 2020 utonulo celkem 205 osob, z toho 53 žen a 152 mužů. Oproti datům z roku předcházejícího jde o citelný nárůst o 30 utonulých. V poslední dekádě čísla oscilují zhruba mezi 180 až 220 osobami ročně. Jednoznačně ohroženější jsou chlapci a muži - těch je ve statistikách každoročně více než šedesát procent.
Češi milují vodu a koupání. V počtu bazénu na počet obyvatel patří mezi evropské bazénové velmoci. "V počtu zahradních bazénů na 100 tisíc obyvatel patří České republice v Evropě třetí místo. Více bazénů mají jen Francouzi a Španělé. Například v porovnání s Německem jich v přepočtu na hlavu vlastní tuzemské domácnosti více než dvojnásobek," říká Jan Sedláček, soudní znalec a odborný garant projektu prevence tonutí U vody bez nehody.
Různé formy bazénů jsou téměř na každé zahradě, s čímž stoupá i riziko utonutí malých dětí. Do loňských dat utonulých spadá i 16 dětí do patnácti let. Podle Jana Sedláčka hraje v počtu utonulých dětí i fakt, že mezi dětmi klesá počet plavců, a to hlavně proto, že plavecká výuka není běžnou součástí norem na základních školách. "Jako národ jsme vždy byli vyhlášení vysokým procentem plavců, přestože žijeme ve středozemí. Bylo to díky povinné plavecké výuce na základních školách. Dnes už to tak není. Chybí bazény i jednotná metodika včetně prvků záchrany a sebezáchrany. Rodiče často stojí před úkolem naučit své děti plavat sami. Jenže jim chybí metodika, podmínky... vzdělání. Mnohdy sami neumějí plavat a výuka plavání není jako učit dítě chodit nebo jezdit na kole," upozorňuje Sedláček.
Příliš sebevědomí
Paradoxně i kvůli kurzům plavání, jimiž ještě povinně v rámci školní docházky prošla většina dnešní populace v produktivním věku, jsou Češi rovněž nepřiměřeně sebevědomými plavci a často podnikají nerozvážné plavecké výpravy, při nichž jim dojdou síly. "Na dovolených u moře podceňují specifická rizika, jako jsou vlny, zpětné proudy nebo odliv, a příliš nerespektují varovnou signalizaci. V moři končí svůj život ročně několik desítek českých turistů, nejvíce v hojně navštěvovaném Chorvatsku," říká Eva Svobodová z pojišťovny UNIQA.
Jak dále Svobodová poukazuje, když se podaří intenzivní resuscitací tonoucí často přivést zpátky k životu, řada z nich je kvůli nevratnému poškození mozku odkázána doživotně na nepřetržitou péči. Ta stojí podle věku postiženého i desítky milionů korun. "Voda má na svědomí v přírodě každý rok i řadu poranění po neuváženém skoku do mělké vody. Skokan si minimálně přivodí úraz hlavy, v horším případě ochrne po úrazu páteře a míchy. Tyto jsou pro pojišťovny z hlediska nezbytné dlouhodobé péče nejnákladnější. Každoročně řešíme několik takovýchto neštěstí," dodává Eva Svobodová.
Dramatická čísla - tristní podpora prevence
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou počty utonulých na jednoho obyvatele v ČR shodné s Argentinou. "Příčinu takto dramatického stavu můžeme vidět v nedostatečné prevenci, která za poslední roky byla ze strany státu prakticky nulová. Srovnáme-li třeba kampaně na bezpečnost silniční dopravy a to, že počty utonulých lze srovnávat třeba s počtem usmrcených motorkářů, je stav tristní.
Oproti zahraničí je Česká republika velmi pozadu s preventivním programy a zodpovědnost přenechává na neziskových organizacích. Těch je však v této oblasti poskrovnu, například projekt U vody bez nehody, www.uvodybeznehody.cz, nebo Záchranný kruh. Financování ze získaných grantů s vlastní spoluúčastí, bohužel, nedává příliš prostoru na cílené preventivní programy, navíc vhodných dotačních titulů se v posledních letech nedostává," říká Jan Sedláček. /www.znalec-vodnizachrana.cz/
1