Tím, jak dětem ulehčit složitou situaci v rozvodových řízeních, se ve čtvrtek zabývali zástupci Výboru pro práva dítěte. Podle iniciátorky setkání, ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové, by takové případy měli dostat na starosti speciálně školení soudci, protože opatrovnický soud disponuje spíše mladými a nevyzrálými osobnostmi.
Případ Terezky Smutné inspiroval ministryni pro lidská práva Džamilu Stehlíkovou k mezirezortním jednáním o tom, jak ochránit psychiku dítěte v rozvodových řízeních, kde domluva mezi partnery vázne. Kromě posílení role zprostředkovatele, takzvaného mediátora, jehož účast by mohl soudce v komplikovaných situacích nařídit, a možnosti umístit potomka do speciálních zotavoven, je podle ministryně také potřeba řádně proškolit soudce.
„V oblasti rodinného práva se na rozdíl od trestního a obchodního práva angažují mladí, nezkušení, osobnostně nevyzrálí soudci, takže potřebují další vzdělávání. Jako například ve Francii, kde existují takzvaní dětští soudci, kteří jsou skutečnou autoritou a jsou schopni činit rozhodnutí, která budou v souladu s názorem dítěte,“ uvedla ministryně.
Soudci se sice různým školením nebrání, ale ministryně se jim zdá spíše neiformovaná. „Víte, je mi 41 let, vychoval jsem tři děti a absolvoval řadu školení pro opatrovnické soudce. Teď jsem se na jedno školení zrovna zapisoval, všichni ostatní soudci tam byli v podobné situaci a podobného nebo vyššího věku. Není mi tedy moc jasné, jak na takovou infomaci paní ministryně přišla. Myslím, že je trochu mimo,“ říká Kryštof Janek z obvodního soudu pro Prahu 1, který se specializuje na občanské spory, čili také na opatrovnictví.
Nabídku odborného vzdělávání soudcům dnes poskytuje Justiční akademie, kde mohou absolvovat školení podle toho, jak to vyžaduje oblast, ve které působí. „Soudce má vysokoškolské, právnické vzdělání, pak projde čekatelskou praxí a za léta dospěje k vlastním názorům. Tak to funguje ve všech oblastech práva. Copak máme trestní specialisty?“ ptá se Janek.
Přesto však rozhodování o tom, jak naložit s dítětem, o které se rodiče přetahují, je podle soudce Kryštofa Janka náročné, nikoli však na právní znalosti, ale spíše na odhad a empatii. "Je potřeba si nechat vypracovat posudky z obou stran. Hodně se dá zapracovat na komunikaci obou stran během jednání," popsal Janek. Dodal, že by však uvítal širší zapojení takzvaných mediátorů, kteří by pomáhali v komunikaci tam, kde se domluva vážně zkomplikuje.
Možnost využít neutrální půdu pro potomky, kteří se ocitli v podobné situaci jako desetiletá Terezka, soudci vítají. "Myslím, že takto by se leckdy podařilo uklidnit mnohé extrémní situace," uvedl soudce Janek. Verdikt kolegy Skládka umístit Terezku na dětské psychiatrické oddělení v Motole a poté do léčebny Olivovy nadace vidí jako dobré rozhodnutí.
Foto: ČTK
