Šabatová neměla o Aničce mlčet, míní ministerstvo

Někdejší zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová měla loni kontaktovat sociální pracovníky poté, co se seznámila s příběhem údajné třináctileté Aničky - dítěte bez identity. Dospělo k tomu ministerstvo práce a sociálních věcí. Informoval o tom jeho mluvčí Jiří Sezemský. U ministerstva si na postup Šabatové stěžovala vedoucí Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. Ombudsman Otakar Motejl se ale domnívá, že někdejší zástupkyně veřejného ochránce práv zákon neporušila. Šabatové podle ministerstva nehrozí žádný postih. Kritiku odmítá a tvrdí, že ve věci postupovala podle svého nejlepšího vědomí.

Ministerstvo soudí, že Šabatová nesplnila oznamovací povinnost. Podle zákona měla kontaktovat sociální pracovníky, kteří by se případem dále zabývali. Stanovisko ministerstva bude oznámeno Vodičkové, Motejlovi i radnici, na níž se měla někdejší zástupkyně ombudsmana s informacemi obrátit.

Kuriózní je, že Anička ve skutečnosti patrně neexistuje. Vydávala se za ní dvaatřicetiletá Barbora Škrlová. Patrně trpí nemocí, kvůli níž se v roli malé Aničky cítila lépe, než v reálném světě. Její známí se jí snažili opatřit novou identitu. Na vše se přišlo poté, co byla známá Škrlové Klára Mauerová zadržena kvůli týrání svých synů Ondry a Jakuba. Škrlová žila v její rodině nikoli jako dospělá žena, ale v roli dítěte.

Šabatová v reakci na stanovisko ministerstva řekla, že v době, kdy se seznámila s kauzou Anička, neměla informace o tom, že by děvče v péči Kláry Mauerové strádalo a hrozil mu nepříznivý vývoj. Situaci se snažila řešit tím, že Mauerovou vyzvala, aby se obrátila na soud a požádala o přiznání identity pro dívku a o její svěření do péče.

Mauerová tak skutečně učinila. Anička byla představována jako dítě, které se kdysi narodilo drogově závislému páru ze Vsetínska.

Někdejší zástupkyně ombudsmana se hájí tím, že z morálních důvodů nemohla kontaktovat úřady. "Kdybych někoho, kdo se na mne obrátí s důvěrou a požádá mne o pomoc, udala orgánu, za jehož další počínání bych se nemohla zaručit, považovala bych to za neodpustitelné svinstvo a musela bych se až do konce života stydět. Takto musím sice konstatovat, že jsem se zmýlila, ale že se na sebe mohu podívat do zrcadla," uvedla k problému. Motejl hájil Šabatovou s poukazem na zákon o sociálně-právní ochraně dětí.

Právnickým osobám a státním orgánům ukládá oznamovat určité, přesně definované skutečnosti úřadům. Týkají se například dětí, jejichž rodiče zemřeli nebo dětí opakovaně utíkajících z domova. V době, kdy se Šabatová dozvěděla o případu Anička, nic nenasvědčovalo tomu, že by šlo o některou ze skutečností uvedených v zákoně, uvedl k tomu již dříve Motejl. Připomněl, že ombudsman i jeho zástupce jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech zjištěných při výkonu své funkce.

Vodičková s názorem veřejného ochránce práv nesouhlasí. Ministerští úředníci, kteří jí dali za pravdu, poukazují na stejný zákon jako Motejl. Podle nich měla Šabatová informace o údajné Aničce "vyhodnotit tak, že se jedná o dítě, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana dětí, a obdržené informace bezodkladně předat orgánu sociálně-právní ochrany".

Sezemský doplnil, že za neohlášení informací nelze Šabatovou nijak potrestat. V médiích se spekulovalo o tom, že může za svoji nečinnost dostat pokutu. Podle zákona se ale přestupku nebo jiného správního deliktu může dopustit fyzická nebo právnická osoba, ale ne zástupce ombudsmana, který je v rámci práva vnímán jako správní orgán.

Ilustrační foto: archiv