Přišlo to jako blesk z čistého nebe a zátarasy přeťaly hranice střední Evropy. "Odbavení trvá devět hodin," hlásí prodavačka z obchodu na maďarsko-rakouské hranici. Kdo může za hroutící se "schengen"? Běženci, politici nebo i každý z nás?
Schengenský prostor je minulostí, před námi stojí nová železná opona! Jedeme z Budapešti do Vídně, ale dálniční tah E50 je na rakouských hranicích přehrazen zátarasy kvůli běžencům i převáděčům. Policisté lustrují řidiče, nahlížejí dokonce i do kufrů osobních vozů. Je to pořád šok, mnozí troubí, jiní hlasitě nadávají, většina jen odevzdaně čeká, kdy se auta pohnou aspoň o metr. Kolona totiž postupuje tempem lentissimo, tedy co nejpomaleji.
Konec Rakousko-Uherska
Je nám do pláče, krásné svobodomyslné dítě jménem Schengen se dožilo jen osmi let, to je dost předčasné úmrtí. Podvědomě myslíme na éru před rokem 1989, kdy jsme se z moravské Pálavy nebo z Mikulova zbožně dívali do rakouských rovin, jak vypadá Západ a demokracie. Hned po sametu se hranice otevřely, rakouští pohraničníci však Čechy dál rádi šikanovali, takže volnost přišla až 21. prosince 2007, kdy do "schengenu" vstoupilo i Česko, Slovensko, Polsko či Maďarsko a kontroly měly z hranic napořád zmizet. Jak se ukazuje, navždy to nešlo.
Paradoxní je, že podle průzkumů veřejného mínění třem čtvrtinám Čechů zavírání hranic nevadí, stejně uvažuje i 80 procent Francouzů. Je to další šok, Schengen klidně většina vymění za takzvané klidné spaní. Coby novináři ovšem ctíme možnost volného pohybu jako jednu z nejcennějších svobod společné Evropy. No nic, na dálnici z Maďarska do Rakouska spadla klec, proto před hranicemi sjíždíme z autostrády a po okreskách míříme do maďarské pohraniční obce Hegyeshalom.
"Na dálnici se čeká na odbavení asi devět hodin," vyděsí nás prodavačka v turistickém marketu Paprika Tranzit. Bože, tak dlouho se netrčí ani na moldavsko-ukrajinské čáře! Ptáme se, zda to máme zkusit bokem, na mapě se táhne úzká silnička do rakouské obce Neue Teilung. Váháme, od úterý v Maďarsku platí zákon, který nelegální překročení hranice považuje za trestný čin, jenže tohle je přece i "schengen". "Tam vás nepustí," míní prodavačka. Pustili, žádný policista nás na prázdné cestě nezastavil. Radujeme se, že schengenský prostor ještě žije, i když asi jen v předsmrtné agonii, za niž může neschopnost rakouských policistů a armády obsadit všechny cesty mezi Maďarskem a Rakouskem.
To už jsme v Nickelsdorfu, kterým několik dnů proudily zástupy běženců. U silnice stojí stanový tábor a postarší zákazník v marketu směrem k obci Zurndorf uzavření hranic poučeně glosuje: "Na chvíli se nám podařilo obnovit společné Rakousko-Uhersko. Teď už zase existuje jen Rakousko a Uhersko." Výstižné! Rozhodně citát dne.
Smutek i v Bratislavě
Rakušané nevěří ani Slovákům. TÝDEN projel slovensko-rakouské hranice u Bratislavy. "Kamarádka to ráno vzala po dálnici a uvízla na hranicích na tři hodiny. Naštěstí mi zavolala, ať to zkusím jinudy," vypráví Jana H., jež do Rakouska jezdí denně za prací. Potkáváme ji v krásné zámecké zahradě v hraniční rakouské obci Kitsee, kde cestou domů občas relaxuje.
Dálniční spojnice z bratislavské Petržalky s Rakouskem se změnila v jednu nekonečnou kolonu, naštěstí lze pořád využívat právě nehlídanou okresku přes Kitsee. "Hraniční kontroly nechápu, na Slovensku přece uprchlíky nemáme," říká. Studovala psychologii a podle ní teď evropskou politiku řídí emoce. Kancléřka Merkelová se prý nad uprchlíky slitovala, až když ji dojal snímek mrtvého syrského chlapce na turecké pláži. "Pokud to zítra nepůjde přes Kitsee, budu jezdit do Rakouska přes Česko," smutně se loučí paní Jana. Nevíme, zda je to dobrý nápad, ale ještě večer zkoušíme projet hraniční bod za Břeclaví. Nehlídá ho ani jeden český, ani žádný rakouský strážce, jen rakouští penzisté pijí břeclavské pivo z domácího pivovaru v tamní restauraci Celnice.
CELÝ ČLÁNEK SI MŮŽETE PŘEČÍST V ČASOPISE TÝDEN, KTERÝ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 21. ZÁŘÍ 2015.
