Bicykly místo aut
Sdílená kola v Praze. Podobný projekt v Kanadě zkrachoval

Hlavní město chce ulevit dopravě v centru a po vzoru Paříže nebo Vídně naučit Pražany i návštěvníky města jezdit na kole. K tomu chystá projekt půjčování veřejných jízdních kol, tzv. bikesharing. Město chce projekt zaplatit a vlastnit, aby nebylo rukojmí provozovatele. Riziko je však jiné - podobné projekty nejsou rentabilní, jak ukázal krach bikesharingu v kanadském Montrealu.

Praha by se projektem sdílených kol zařadila mezi 650 světových měst, kde bikesharing funguje. Podle studie, kterou si magistrát nechal vypracovat, by Praha potřebovala asi 1000 kol na 150 stanovištích. Metropole by počáteční investici ve výši do 50 milionů korun uhradila a provoz by se platil z poplatků uživatelů a sponzorů, majitelem systému by bylo každopádně hlavní město.

Zájem už projevila firma JCDecaux, která v hlavním městě spravuje městský mobiliář a zkušenosti s bikesharingem má z řady evropských metropolí. Dokonce by projekt zafinancovala, ale pod podmínkou prodloužení smlouvy na správu mobiliáře. "Nabízíme, že všechny náklady spojené s počáteční instalací, investicí a následným provozem půjdou za společností JCDecaux. Tedy že Praha nebude muset do projektu investovat jedinou korunu po celou dobu jeho trvání bez ohledu na vandalismus a další možné problémy," popsal návrh Pavel Slabý, ředitel JCDecaux.

U stojanů by něměly být žádné reklamy, firma předpokládá, že pokud by se městu návrh zamlouval, realizovatelný je dodatkem ke stávající smlouvě hlavního města s JCDecaux. "Kola budou mít unikátní tvar pro co nevyšší komfort a praktičnost, dokonce již byla prezentována přímo panu primátorovi a byla k vidění na právě probíhajícím veletrhu FOR Bikes," uvedl dále Slabý.

Město zatím úplně jasno nemá, uznává, že nechat to na nějaké soukromé firmě by bylo rychlejší, není to však koncepční. "Obě varianty mají své pro a proti. Pro Prahu by jistě bylo snazším a rychlejším řešením (po vzoru metropolí jako Vídeň či Paříž) svěřit celý projekt profesionální firmě jakou JCD bezesporu je. Na druhou stranu bych se v ideálním světě proto osobně přikláněl k systémovějšímu řešení," komentoval situaci pro on-line deník TÝDEN.CZ pražský primátor Tomáš Hudeček s tím, že JCDecaux má kontroverzní minulost díky působení v minulých volebních obdobích. "Konečné slovo bude mít každopádně rada, respektive zastupitelstvo hlavního města," dodal primátor.

V Montrealu projekt krachl

Není všechno zlato, co se třpytí, leckde systém funguje, ale s výnosností je to horší, jak ukazuje případ quebeckého Montrealu v Kanadě. Jak v únoru napsal francouzský list Le Monde, montrealský systém oznámil bankrot, aby se společnosti SVLS (Společnost pro bezobslužné zápůjčky kol BRIXI) nedostala do ještě větších potíží. Firma se potýká s dluhem 50 milionů kanadských dolarů od města, které poskytlo i záruku na dalších 11 milionů dolarů.

Zajímavé je, že padl systém právě v Montrealu, městu s rozvinutou sítí cyklostezek, takže ježdění na kole zaslíbenému (na rozdíl od Prahy). Montrealský systém Bixi (z Bi jako bicykl a Xi jako taxi), píše le Monde, byl čistě místní produkt a v roce 2008 získal 19. místo mezi 50 inovacemi podle týdeníku Time Magazine. V Montrealu se nabídka rok od roku zlepšovala, v roce 2013 bylo pro obyvatele Montrealu (z nich bylo asi 50 000 předplatitelů) a pro turisty k dispozici celkem 5100 kol Bixi a 461 stanic. Ve stejné době společnost koncept úspěšně exportovala do asi 15 velkoměst: po světě dnes jezdí 38000 kol Bixi. Jenže každým rokem schodek narůstal, firma se nedokázala zbavit ani svých zahraničních aktivit - nikdo je nechtěl koupit. Příliš drahá kola, chyby softwaru, mizerné hospodaření nakonec vedly ke krachu.

Jak riziko krachu eliminovat, aby městu na krku nezůstal nefunkční systém nebo zbankrotovaná firma jako v Kanadě? Po letech hospodaření pražských konšelů za poslední čtvrtstoletí je trochu o strach svěřit jim hračku za desítky milionů korun, která nemusí vyjít a městu pak zbudou oči pro pláč (vzpomeňme na olympiádu...). Vedení Prahy sice počítá s 50 miliony na start, ale to vůbec podle zkušeností z jiných měst nemusí stačit, nemluvě o provozních nákladech - minimálně deset milionů korun ročně. Město zatím hodlá zjistit zájem provozovatelů a najít vhodné městské pozemky pro umístění stojanů.

Je otázka, co je pro město lepší - metropole utratí desítky milionů za kola a stojany a riskovat, že poptávka po službě nebude, ale bude mít systém pod kontrolou. Nebo se upíše firmě, která má zkušenosti s bikesharingem po celé Evropě a model spojení reklamy, správy městského mobiliáře a kol má vyzkoušený. Nebude městský, ale nebude stát ani korunu.