Básník a klaun
Seifertova dcera: Werich napsal otci po Antichartě dopis

Oba byli miláčky národa. Ale zatímco básník Jaroslav Seifert se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, Jan Werich byl naopak tváří shromáždění k tzv. Antichartě v Národním divadle. Podle básníkovy dcery Jany poslal Werich jejímu otci dopis, v němž sliboval vysvětlení okolností svého podpisu pod Antichartou při osobním setkání.

Dosud neznámý dílek do mozaiky událostí kolem Charty a Anticharty prozradila Jana Seifertová v rozhovoru pro časopis TÝDEN.

"Nepamatuju si, že by otec to shromáždění v Národním divadle nějak výrazněji komentoval, nezaobíral se tím, kdo to podepsal a kdo ne," odpověděla Jana Seifertová na otázku, s jakými pocity stárnoucí básník sledoval defilé umělců ve zlaté kapličce, včetně Jana Wericha.

"Zato Werich měl asi špatné svědomí. Napsal tátovi osobní dopis, ve kterém zve tátu na návštěvu a naznačuje, že by mu rád okolnosti svého jednání vysvětlil," říká signatářova - dnes již osmdesátiletá - dcera. (Dosud nikde nepublikovaný dokument je archivován v rozsáhlé Seifertově pozůstalosti, kterou spravuje právě dcera Jana. Vzhledem k jejím zdravotním potížím však momentálně není možné archiválii dohledat, pozn. red.)

Rozmlouvač a vánoční šneci

Podle dobových svědectví Jan Werich tvrdil, že se domníval, že podepisuje pouze prezenční listinu. Herečka Jiřina Švorcová v loňském knižním rozhovoru Jiřina Švorcová osobně odhalila další  pozoruhodný detail: Jan Werich chtěl prý svůj podpis odvolat, což komunistické funkcionáře včetně jejich dvorní recitátorky Švorcové vyděsilo, pro politbyro byl totiž autogram miláčka národa pod Antichartou jedním z nejcennějších. Vyslalo tedy za stárnoucím umělcem rozmlouvače. Tuto roli úspěšně sehrál Werichův kamarád Miloš Kopecký.

Wericha však zřejmě nadále trápilo špatné svědomí, byl v rozpacích z toho, že se ocitl na druhé straně barikády než jeho celoživotní přítel Seifert. Jestli se pak Seifert (zemřel r. 1986) s Werichem (zemřel r. 1980) ještě někdy osobně setkali, není známo. Pravděpodobně ne. Podle Jany Seifertové zval Werich Seiferta opakovaně "na šneky", podávané na Štědrý den pro přátele v jeho domě na Kampě. Těchto hlučných, svým charakterem (i podle osob a obsazení) spíše silvestrovských než vánočních dýchánků se však Seifert nikdy nezúčastnil.

Velká ryba u pramene

Výzvu k dodržování helsinské deklarace lidských práv přinesl k Seifertům domů v prosinci roku 1976 filozof Jan Patočka. Básník se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, její autoři tak chytili hned zkraje velkou rybu.

Informace o Seifertově signování Charty se rychle roznesla, a to i na pracoviště Seifertova syna Jaroslava, farmakologa. "V Akademii věd bylo velké pozdvižení, mysleli si, že jsem to podepsal já. Než se to dostatečně vysvětlilo, visela nad námi hrozba, že náš ústav zruší," vzpomíná básníkův syn. Sám prý do té doby netušil, že Charta existuje. "Návštěvy za otcem chodily dopoledne, když jsme byli v práci, možná, kdybych tu byl, podepsal bych to taky," zpětně uvažuje Seifert mladší. "Myslím, že ani otec tehdy netušil, jaké to může mít následky, to prohlášení samo o sobě znělo úplně neškodně, nevinně," dodává.

Medailonek potomků Jaroslava Seiferta a 21 dalších rozhovorů a portrétů "dětí disentu" (mj. Tobiáše Jirouse, Ondřeje Němce, Michala Uhla a dalších)  přináší časopis TÝDEN v tematickém speciálu v aktuálním vydání.