Senátor Milan Špaček (KDU-ČSL) pravidelně informoval bývalou Státní bezpečnost (StB) o svých stycích s emigranty, inicioval schůzky a dostával úkoly. Informace, kterou přinesly páteční Hospodářské noviny, se náchází ve spisu uloženém v archivech vnitra. Špačkovi obhájci označili dokument za podvrh.
V oficiálních seznamech spolupracovníků StB sice Špaček uveden není, ale svazek, který je na jeho jméno uložen v archivech ministerstva vnitra, dokládá, že senátor s totalitní tajnou policií komunikoval.
Špaček se přitom minulý týden domohl soudního výroku, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB. Jak ale upozorňuje deník, senát pražského městského soudu vyslovil verdikt, aniž by otevřel dochovaný svazek tajné policie vedený na Špačkovo jméno.
"Schůzka byla vyvolána důvěrníkem. Předal poznatky k osobě Šandurková Jitka, která je trvale v NSR, ale do ČSSR dojíždí. Nakontaktoval OP s tím, že splnil zaměření a volal Minaříkovi," stojí mimo jiné v osobním spisu, jenž na Špačka vedla vojenská kontrarozvědka.
"Každý rok jsem jezdil do Německa za otcem. Vždy mě poté oficiálně předvolali. Viděl jsem jen kopie spisu. Ale co se tam píše, je nesmysl, nic z toho se nestalo. Někdo si to prostě vymyslel," reagoval senátor.
Špačkovi obhájci označují spis za podvrh. "Ten svazek by neobstál ani při tehdejší vnitřní kontrole StB. V celém svazku není jediný podpis pana Špačka. Obsahuje obecná tvrzení a o vědomé spolupráci s StB nic nesvědčí," uvedl advokát Michal Linc.
Ministerstvo vnitra však upozorňuje, že spis existuje a je pravý. "Dobové archivní materiály se zachovaly a ministerstvo vnitra má k dispozici i řadu svědků, kteří se měli se Špačkem v rámci činnosti StB stýkat," stojí v reakci vnitra. Archiváři kromě toho našli i záznamy z registračního protokolu, archivního protokolu a finanční část svazku.
Otázka spolupráce s StB je pro lidoveckého senátora i věcí politické kariéry. Podle stanov KDU-ČSL je totiž spolupráce s StB s členstvím v lidové straně neslučitelná.
Hospodářské noviny připomněly, že se Špaček prokazuje hned třemi čistými lustračními osvědčeními - z let 1993, 2003 a 2004. Vojenská kontrarozvědka ho vedla od září 1984 pod krycím jménem Medik jako důvěrníka. Tato forma spolupráce z lustračního zákona po zásahu Ústavního soudu vypadla.
Foto: Robert Sedmík
