Skartace písemností komunistické Státní bezpečnosti (StB) v listopadu a prosinci 1989 jsou i nyní - 23 let po sametové revoluci - překážkou ve vyšetřování totalitních zločinů. Stěžují si na to pracovníci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).
Anketa:
Měl/a jste se před rokem 1989 lépe než dnes?
- Ano. 33%
- Ne. 33%
- V té době jsem ještě nebyl/a na světě. 33%
Sedmnáctý listopad, který dnes slavíme jako Den boje za svobodu a demokracii, odstartoval v roce 1989 masivní skartace "citlivých" materiálů. Zničena byla řada důkazů o činnosti bývalé Státní bezpečnosti, což pro trestně právní řešení zločinů komunismu znamenalo a dosud znamená vážné komplikace při jejich vyšetřování a v některých případech naprosté znemožnění stíhání podezřelých osob.
"Dochované svazky z činnosti StB pro naši práci představují významný důkazní materiál. Bohužel, v praxi se často setkáváme s tím, že na prověřovanou osobu v inkriminované době svazek veden byl, avšak byl skartován," říká náměstkyně ředitele ÚDV Eva Michálková.
Jediné, o co se mohou pracovníci ÚDV při vyšetřování opřít, jsou záznamy o skartaci. Jde o "využitelné určité stopy, se kterými můžeme dále pracovat," říká Eva Michálková. "Svědčí o tom, že dotyčný byl předmětem operativního zájmu, kterého odboru StB, co měl tento úsek v náplni práce, například církev, neorganizovanou mládež a podobně. Tyto záznamy mají charakter takzvaných důkazů nepřímých."
Zneužití pravomocí
Ke skartaci spisů a dokumentů správ Sboru národní bezpečnosti na konci roku 1989 dal pokyn tehdejší první náměstek federálního ministra vnitra Aloiz Lorenc. Jeho nařízení ke zničení materiálů bylo v rozporu i s tehdy platnými předpisy Federálního ministerstva vnitra ČSSR. Tříděny a neprodleně skartovány byly jak písemnosti archivované, tak "živé". "Je potřebné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by měly vzhledem k současnému politickému uspořádání kompromitující charakter," napsal Lorenz ve svém pokynu.
Ke skartaci zavelel i náčelník kontrarozvědky Karel Vykypěl. Náčelníkům správ StB v krajích přikázal okamžitou skartaci "živých" i archivovaných spisů takzvaných nepřátelských osob.
Vybrané materiály, které nestihli skartovat na šrotovnicích, odvezli do objektu ministerstva vnitra ve Svatém Janu pod Skalou na Berounsku, kde byly spáleny v kotli na topení.
Lorenc byl za zneužití svých pravomocí odsouzen v říjnu 1993 ke čtyřletému vězení. Nešlo však o trest za skartace, ale za nařizování a organizaci preventivní izolace velkého počtu lidí v letech 1988 a 1989. Lorenc místo nástupu výkonu trestu odjel na Slovensko, kde jeho stíhání zastavili. Až v roce 2002 byl znovu postaven před soud, od něhož odešel pouze s podmínkou. Na Vykypěla dopadla ruka zákona tvrději: již v roce 1992 byl odsouzen k 3,5 roku vězení a ke ztrátě vojenské hodnosti. Ani v jeho případě však nešlo o trest za podíl na skartacích.
