Ústavní soud zamítl stížnost Roma, který požadoval po státu omluvu a pět set tisíc korun za to, že musel chodit do zvláštní školy. Považoval to za diskriminaci kvůli svému romskému původu a tvrdil, že ho zařazení do zvláštní školy připravilo o možnost vzdělávat se a uplatnit se.
Podle Ústavního soudu se soudy nižších stupňů s případem dostatečně vypořádaly. Soud se ztotožnil s jejich závěry, podle nichž byl muž zařazen do zvláštní školy na základě svých intelektových a rozumových schopností, nikoliv v důsledku diskriminačního zacházení vyvolaného jeho příslušností k romskému etniku. Podstatné podle soudu bylo, že "jeho rozumové schopnosti byly posuzované průběžně po celou dobu jeho studia jednak psychologickými testy prováděnými několika metodami a na více odborných pracovištích, jednak sledováním jeho studia a prospěchu. Jeho umístění a setrvání ve zvláštní škole se tak neodvíjelo od jednorázového vyšetření a zjevně nešlo ani o výsledek pouhého rutinního přístupu příslušných orgánů."
Stěžovatel uvedl, že jeho zařazení do zvláštní školy nepřípustným způsobem zasáhlo do jeho osobnostních práv. Žalobu na ochranu osobnosti podal už v roce 2008. O rok později ji zamítl Městský soud v Praze, protože se nepodařilo prokázat, že by byl muž diskriminován a že by bylo zasaženo do jeho osobnostních práv.
V roce 2010 potvrdil verdikt Vrchní soud v Praze a následně zamítl dovolání i Nejvyšší soud. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, protože mu podle něj měla být odepřena ochrana před diskriminací. Ústavní soud se s ním však neztotožnil.
Rom se u soudů opíral o oficiální statistické údaje, podle nichž bylo v době jeho zařazení do zvláštní školy v těchto zařízeních kolem 40 procent romských dětí, což z jeho hlediska dokazovalo diskriminaci. K žalobě ho inspiroval úspěch 18 Romů, kteří v roce 2007 uspěli se stejnou stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský však upozornil, že případy byly odlišné a že u stěžovatele bylo rozhodující opakované sledování jeho intelektu a studijních výsledků. "Tento případ by mohl být návodem, jak podobné případy řešit," dodal Rychetský.
Do zvláštní školy poslal muže Okresní národní výbor v Chebu v roce 1985, kdy mu bylo sedm let. Ve zvláštních školách pak absolvoval i celou desetiletou povinnou školní docházku. Stěžovatel žil od svých dvou let v dětském domově a zůstal tam až do roku 1996, kdy nabyl zletilosti. Muž si po dosažení plnoletosti doplnil základní vzdělání a později složil maturitu.
