Potíže s azbestem
Skryté nebezpečí: rakovina pod chodníky

Azbest ve školách, rodinných domech nebo panelácích. Známá věc. Teď se však ukazuje, že tento minerál způsobující rakovinu se šíří po republice cestou veřejnosti dosud neznámou: v kamenivu používaném například při pokládání chodníků.

Obyvatele obce Klobouky u Brna loni znepokojila zpráva o výskytu vysokých koncentrací rakovinotvorného azbestu v těsné blízkosti náměstí. V ovzduší bylo až třikrát více azbestových vláken, než připouští Světová zdravotnická organizace.
Jejich původcem bylo podle všeho drcené kamenivo, s nímž dělníci zhruba rok pracovali při výstavbě nového autobusového nádraží v centru Klobouků.

Propagační akce?

Světová zdravotnická organizace doporučuje maximální limit jeden tisíc respirabilních (vdechnutelných) azbestových vláken na metr krychlový, v Kloboukách u Brna jich ovšem podle expertního výsledku byly až tři tisíce.

Pro představu: tisíc azbestových vláken se vejde na povrch špendlíkové hlavičky. Právě kvůli jejich miniaturní velikosti v mikrometrech mohou tato "neviditelná" vlákna pronikat hluboko do dýchacího ústrojí. Vysoké hodnoty azbestových vláken v Kloboukách tam na základě objednávky místního občanského sdružení naměřila společnost Foster Bohemia, která je pro tuto oblast akreditovaným inspekčním orgánem. Vyšší koncentrace poté zjistila i v nedaleké mateřské škole.

Někteří lidé ovšem výsledky měření zpochybňují a starosta Zdeněk Lobpreis pokládá případ za uzavřený. Následné měření už totiž zvýšený výskyt azbestových vláken neprokázalo. "Kontrolními vzorky se nic nezjistilo," řekl časopisu TÝDEN Lobpreis. Dodal, že podle jeho názoru šlo o propagační akci společnosti Foster Bohemia, která se živí ekologickým a nezávadným odstraňováním nebezpečného azbestu například ze škol.

Zoja Guschlová ze společnosti Foster Bohemia ale trvá na tom, že azbest z drceného kameniva pod novým autobusovým terminálem nezmizel. Dále představuje zdravotní riziko, pokud se například bude muset vyměnit vodovodní potrubí pod náměstím a drcené kamenivo se znovu začne mechanicky namáhat. Azbestová vlákna se pak prý znovu mohou ve významném množství rozletět do ovzduší.

Kamenivo pro stavby

Za vážnou považuje situaci v Česku i Bohumil Kotlík ze Státního zdravotního ústavu, příspěvkové organizace Ministerstva zdravotnictví ČR. Minerály na bázi azbestu se totiž přirozeně vyskytují v nerostu, jenž se těží na různých místech republiky a následně se jako drť používá na stavbách. Bez jakékoli kontroly. Některé lomy jsou přitom v provozu desítky let.

"Je to problém, který bublá pod pokličkou," řekl TÝDNU Kotlík. Státní zdravotní ústav a další odborné instituce v současnosti požádaly grantovou agenturu ministerstva zdravotnictví (IGA) o účelový příspěvek, jehož cílem by bylo co nejpodrobněji stav v Česku zmapovat a odhadnout možné dopady těžby. Zjistit tedy její vliv na zdraví lidí, kteří s takovým materiálem pracují, ale také osob žijících v blízkosti kamenolomů.

Experti by zároveň chtěli připravit návrh řešení, za jakých podmínek a kde by se mohla surovina těžit a dále používat na stavbách. Dnes přitom neexistuje žádná úřední evidence, kde všude "azbestový materiál" z českých lomů skončil.

"Vznikají místa, kde je takové kamenivo uloženo a nikdo o tom neví. Zcela zbytečně se tím zvyšuje zdravotní riziko dělníků a lidí, kteří bydlí v okolí," tvrdí Kotlík. Má dokonce vytipované lomy, jež by v surovině mohly obsahovat vysoký podíl minerálů na bázi azbestu. Dokud ovšem nebudou znalecky prověřeny, nechce jejich seznam zveřejňovat.

Azbest ve stavebnictví Azbest se využíval od starověku, ale průmyslově až od druhé poloviny 19. století. Vrcholem pak byla 70. a 80. léta minulého století. Díky svým výjimečným vlastnostem (například dobře odolává vysokým teplotám při požárech, kyselinám a dalším látkám, je elektroizolační) se používal zejména ve stavebnictví - ve střešních eternitových krytinách, takzvaných boletických panelech tvořících opláštění budov, ve vodovodních a odpadních rourách, ale třeba i v brzdových destičkách aut. V Česku se s pomocí azbestu stavělo několik desítek let. Kvůli tomu, že azbestová vlákna vyvolávají rakovinu, byl materiál postupně zakázán v mnoha zemích světa. Už v 80. letech to udělalo například Švédsko nebo Švýcarsko. V Česku je zakázán od roku 1995.

Kamenivo na stavbu autobusového nádraží v Kloboukách u Brna pocházelo například z nedalekého lomu Želešice, jehož majitelem je společnost Kámen Zbraslav. Podle ředitele moravské divize firmy Zdeňka Pavlíka skutečně materiál z tohoto lomu obsahuje minerály na bázi azbestu. Firma si dokonce dala dělat testy.

"Bylo to ale v normě," řekl TÝDNU Pavlík. "Je to přirozená součást horniny, stejně jako jinde v Evropě." Podle dřívějšího vyjádření těžební společnosti se v Kloboukách u Brna použil nerost získávaný v Želešicích od sedmdesátých let. Každý rok nákladní auta odvážejí stovky tisíc tun horniny na stavby v celém jihomoravském regionu. Jde prý o zcela standardní certifikované kamenivo splňující všechny zákonné a technické požadavky.

Jenže v Česku neexistuje žádná závazná norma, která by regulovala množství "azbestové složky", sleduje se pouze radon. K azbestu se vztahuje jen vyhláška z roku 2005, podle níž se na trh nesmějí uvádět výrobky, kam je azbest přidáván záměrně. To se však kamenných drtí netýká, minerály na bázi azbestu jsou, jak již bylo řečeno, jejich přirozenou součástí.

Podle zjištění TÝDNE bylo před časem změřeno několikanásobné překročení doporučeného limitu také v lomu Litice na Plzeňsku. Patří společnosti Eurovia. Tamní kamenivo se přidává například do betonu na stavbách, do živičných vrstev silnic nebo jako jejich podloží.

"Před třemi lety byl v lomu v Liticích zjištěn aktinolit, který patří mezi takzvané azbestové silikáty," sdělila TÝDNU mluvčí Eurovie Iveta Štočková. Dodala, že vzhledem k neexistenci českých norem převzala firma přísné standardy z Německa. "Projednali jsme je se zástupci místního odboru životního prostředí. Ten nám na základě toho vydal závazné stanovisko s dvěma desítkami podmínek, které lom musí splnit," uvedla Štočková. Těžaři podle ní všechny podmínky přijali a přítomnost aktinolitu si dávají pravidelně měřit v akreditovaných laboratořích.

Zbytečné zvyšování rizika

Přesná německá pravidla pro nebezpečné látky, která stanovují podmínky pro těžbu a následné využití "azbestového" kameniva, by mohla být návodem i pro Českou republiku - pokud by se vhodně upravila na tuzemské poměry. Nejprve je ale nutné situaci v kamenolomech důkladně zmapovat.

"Je to problém, který tady zatím nikdo neřešil. A není to malý problém," řekla Guschlová. Dodala, že lidé vnímají azbest jako velké riziko, především se bojí o zdraví svých dětí. "Je zapotřebí, aby se otázka azbestu v kamenivu odborným způsobem přezkoumala a následně se nastavila rozumná pravidla s ohledem na zdraví obyvatel," soudí.

S jejím názorem souhlasí i Bohumil Kotlík. "Čím více lidí bude zbytečně exponováno i menšími hodnotami azbestových vláken, tím více se zvyšuje zdravotní riziko.

Smrtící azbest * Azbest se prokazatelně podílí na vzniku rakoviny plic a rakoviny pohrudnice - mezoteliomu. * Na rakovině plic se azbest podle Státního zdravotního ústavu podílí z 2 až 3 procent, ale některé studie uvádějí 4 až 12 procent. Maximum výskytu nádoru je 20 až 30 let od expozice azbestem. Podle posledních souhrnných dat z roku 2011 bylo do Národního onkologického registru nahlášeno 4482 případů rakoviny plic u mužů a 2033 případů u žen. Azbest byl teoreticky příčinnou rakoviny u 90 až 539 mužů a 41 až 244 žen. * Podle Masarykova onkologického ústavu se každý rok objeví zhruba 130 případů rakoviny pohrudnice. Je to mimořádně agresivní onemocnění, pacient obvykle umírá za 4 až 18 měsíců, nádor je mnohdy diagnostikován až po úmrtí. Mezoteliom až z 90 procent vyvolávají azbestová vlákna, přičemž stačí i relativně malá expozice - několik týdnů. Nádor se rozvine po 30 až 50 letech. * Vrchol nových případů rakoviny kvůli azbestu se podle Státního zdravotního ústavu očekává okolo roku 2020. * Podle odhadů přišlo v Československu do styku s azbestem kvůli své profesi více než 55 tisíc lidí, z toho zhruba polovina ve stavebnictví.