Končící ministr dopravy Radek Šmerda musel uvolnit kancelář svému nástupci. Proč si Věci veřejné vymínily jeho odchod? V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ připouští, že nebyl poslušným nástrojem Víta Bárty. "Už mě unavovalo ob dva dny mu skládat účty," říká Šmerda, který podle svých slov nyní bude usilovat o místo ve státní firmě.
Co považujete za hlavní důvod svého odchodu? Proč Vít Bárta, který si vás původně na ministerstvo osobně dotáhl, najednou změnil názor. Nebyl jste dost poslušný?
Myslím si, že jsem byl z jeho pohledu příliš samostatný a že měli opravdu ten pocit, že jsem se jim urval. Já si ale myslím, že pokud to chce někdo dělat na vlastní odpovědnost, tak mu nic jiného nezbývá.
Ministr ale bývá většinou člověk, který má politické krytí a je dosazen nějakou stranou. Nebyl problém, že nejste spjatý s VV? Nabídli vám někdy vstoupit do partaje?
Ne. Já jsem byl připravený na to, že když sedím na místě, které patří podle koaliční smlouvy Věcem veřejným, tak budu respektovat jejich priority. Byl jsem ale především členem vlády a vnímám nějakou politickou realitu, která je ve sněmovně. Teprve pak maximálně zohledním program Věcí veřejných. Nemohl jsem ale přeci logicky ctít jenom názory Víta Bárty. To není možné. Neshodli jsme se s ním na hierarchii těch priorit.
Na čem konkrétně?
Fungovalo to do doby, kdy jsem byl jeho náměstek. Řekl jsem mu spoustu věcí a on si je udělal podle svého. Respektoval jsem ho. Ve chvíli, kdy se to přehodilo, tak se situace změnila. Já jsem například od začátku nesouhlasil s pokutami podle příjmů, což je podle mě nesmysl. Nesouhlasím ani se superstrategií, protože plánovat dneska, když tady máme Řecko a další věci, do roku 2025 je blbost. Plánovat se dá tak dva roky dopředu. A podle toho jsem se zařídil.
Hovoříte o neshodách. Jak vám své představy Bárta předával? To vám jednou týdně zavolal, chci to takhle a takhle?
My jsme se pravidelně ob dva dny scházeli, s nadsázkou jsem to přezdíval partnerská terapie. Tam mi sděloval svoje představy. To bylo poměrně pravidelně. Před čtrnácti dny, to bylo ve sněmovně, mi došla trpělivost řídit ministerstvo a pak to ještě jezdit vysvětlovat. Měl jsem toho plné zuby. Vítek Bárta mi řekl, že jsem věděl, že to bude provizorium, a buď nebudu dělat věci bez jeho souhlasu, nebo to prostě ukončíme. Tak jsem mu řekl, že to ukončíme. Zeptal se mě, jestli rezignuji, a já mu řekl, že ne. Ať mě odvolají a domluví se politicky.
Nakonec jste ale odešel sám.
Původně jsem se rozhodl odejít k 30. září. Chtěl jsem ještě dotáhnout rozpočet, který prošel hospodářským výborem, ale nakonec se situace vyvinula jinak. Nicméně ten tlak byl od VV takový, že když mě poté na jednání premiér požádal, abych šel, tak jsem řekl samozřejmě.
Chápu, že jste z ministerského křesla odešel pouze před několika hodinami, co ale plánujete dělat do budoucna? V politice, respektive ve státní správě se pohybujete poměrně dlouho. Půjdete někam na ministerstvo?
Já už jsem trochu unavený ze státní správy. Za tu dobu, co se v tom pohybuji a poznal jsem spoustu těch pseudomanažerů ve státních firmách, tak si myslím, že bych měl co nabídnout. A toto je epizoda, kterou bych chtěl zrealizovat, když dostanu nějakou nabídku. Jsem poměrně limitovaný tím, že z titulu své funkce disponuji spoustou informací, a i díky zákonu o střetu zájmů nemám příliš volné pole.
Nemáte zálusk na místo ředitele Českých drah?
Ne, to opravdu ne.
Dostal jste odstupné?
Ještě ne. Není to domluvené. Zběžně jsem se díval, že mám na dva měsíce nárok na auto se šoférem, a mám pocit, že dostanu jeden plat. V zásadě je mi ale služební vůz k ničemu. Budu ho pár týdnů používat kvůli vystěhování kanceláře a zařízení pár věcí okolo, ale nehodlám to využít po celou dobu.
Co považujete za svůj přínos? Co se vám na ministerstvu podle vás podařilo změnit?
Myslím, že hlavním úkolem ministra je vybrat si kvalitní lidi, sehnat peníze pro resort a nastavit nějaká pravidla. Myslím, že se vyplatí jednat na rovinu. To, o co jsem se ty dva měsíce snažil, bylo především uklidnit situaci. Ministerstvo začalo například vycházet s hospodářským výborem sněmovny. Našli jsme třeba i částečně společnou řeč s odbory, byť jsme si úplně nevyhověli.
Hovoříte o uklidnění, ale za vašeho vedení skončil šéf BESIP, náměstkyně pro zahraničí a vedle přeplaceného Fejka se museli poroučet i manažeři ČD Cargo. To mi poklidnou selanku nepřipomíná. Ptám se i z toho důvodu, že pětadvacetiletého Ondřeje Valentu jste do BESIP doporučoval původně vy osobně.
To byl skutečně člověk, kterého jsem přitáhl já. Pracovně mě zklamal. Byl sice šikovný a kreativní, ale naprosto nepochopil, že pracuje ve státní správě a jak se nakládá se státními penězi, jak se dělají zakázky. Pojal to velmi privátním způsobem, a to pro mě nebylo akceptovatelné.
Co tím myslíte? Oficiálním důvodem pro jeho odchod byla restrukturalizace, nebo ne?
Co tím myslím? Vrátil jsem mu několik zakázek a pak mi došla trpělivost. Přišlo mi jako fyzikální zázrak, že dojde pět nabídek grafického návrhu a jsou naprosto identické. To mi přišlo úsměvné, a tak jsme se raději rozloučili, přestože jsem ho vybral já.
Co vámi odvolaná náměstkyně Jana Kalivodová?
Měla na starosti zahraničí. Podle mě je to chytrá, slušná a vzdělaná paní. My jsme si ale neseděli názorově. Nemyslím to zle, ale ona je pro mě představitelkou takového zbytečného eurohujerství. Čtyři dny v týdnu trávila v Bruselu a tam jsou to podle mě veskrze akademické debaty. Já jsem chtěl lidi, kteří budou pracovat, a ne diskutovat.
Na vysoký plat Petra Fejka v ČD upozornili veřejnost odboráři. Vy sám jste potom při oznamování odchodu dalších manažerů, tentokrát z ČD Cargo, kteří dostali nestandardně vysoké odměny, vypadal, že tu informaci víte jenom krátce. Jak se k vám donesla?
To byla svým způsobem náhoda. Shodou okolností jsem se to dozvěděl taky od odborářů. Popravdě řečeno jsem stejně z dlouhodobého hlediska nechtěl, aby ČD Cargo řídil Jiří Vodička (odvolaný ředitel firmy, který svým podřízeným rozdal vysoké odměny, pozn. red.). Myslím, že udělal maximum, aby tuto firmu posunul z červených čísel k pozitivnějším zítřkům, na druhou stranu ten krok s odměnami nebyl od něj šťastný. Z dlouhodobého hlediska je jedinou šancí na přežití Carga expanze na Slovensko, na východ. Jedině tam jsou komodity, které se dají vozit. Je zřejmé, že se musíme podívat po strategickém partnerovi. Když mám na výběr mezi Gustavem Slamečkou, který má výbornou pozici na Slovensku a o jeho služby stála před nedávnem i tamní premiérka Radičová, a panem Vodičkou, tak byla volba jasná. To je úplně jiná váhová kategorie.
