Čím dál více českých obcí hyzdí domy s kýčovitými křiklavými fasádami. Úřady jsou často bezmocné: když není dům památkově chráněn či neleží v památkové zóně, do estetiky mluvit nemohou. Experti na architekturu však namítají, že kdyby úřady chtěly, tak mohou regulovat i barvu omítek.
Na první pohled vypadá, jako by ho v omalovánce vybarvily děti. Čelní stěna je křiklavě žlutá v kombinaci se světle modrou, boční fasáda duhová. Činžovní dům v Drahobejlově ulici v pražských Vysočanech přímo naproti stanici metra Českomoravská ostře kontrastuje s ostatními budovami, září do dáli a na daném místě působí dost kýčovitě.
Výrazné barvy si vymínil majitel domu bez ohledu na přání nájemníků. A úřadů. "Od počátku jsme mu říkali, že se nám to nelíbí. Že je to ošklivé a daném místě to bude vypadat nepatřičně," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ Jana Bedrníčková ze stavebního odboru Prahy 9. "To je ale tak asi to jediné, co jsme mohli dělat. Do estetiky mluvit nemůžeme. Zajímá nás jen technická část věci, jak je zateplení domu provedeno, ale ne jakou má barvu," dodává Bedrníčková.
V centrech měst památkáře zajímá i odstín barvy. Na sídlišti nic
Úřady mohou do barvy fasády mluvit jen v případech, že je stavba historicky cenná nebo leží v památkově chráněné zóně. Vysočanský činžák přitom nesplňuje ani jednu podmínku. Nachází se jen v takzvaném ochranném pásmu pražské památkové zóny, které zahrnuje i některá předměstí hlavního města. A to neznamená vůbec nic. Památkáři, kteří se k objektům v této zóně vyjadřují, mohou rozporovat jen výšku objektu, aby stavba nekazila městské panorama.
Ani ta nejkřiklavější barva omítky je však nezajímá. "Barvu fasády regulujeme jen u domů v pražské městské památkové rezervaci. Tam můžeme majiteli dokonce nadiktovat tón barvy, do které má omítku domu ladit. Stejně striktní můžeme být i u objektu památkově chráněného. V jiných případech nemáme žádnou moc," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Jiří Skalický, šéf magistrátního odboru památkové péče.
Do barev paneláků začala mluvit jen Plzeň. Kvůli obřím kopretinám
Kvůli tomu, že od zmalovaných domů na předměstích dávají ruce pryč jak místní úřady, tak památkáři, vypadají třeba sídliště českých měst jako rozházená dětská stavebnice. V lepším případě má každý dům jinou barvu, v horším má jeden dům barvy klidně čtyři. "Ten amatérismus, který provází rekonstrukci sídlišť, mě trápí. Ale řešit se to dá. Stačí, aby do barvy mluvil architekt a výsledek je o mnoho lepší. Ostatně v některých případech se to už také stalo. Myslím, že je to věc jednotlivých radnic, které by na to měly dbát," myslí si uznávaný historik architektury Zdeněk Lukeš. Podle něj by si jednotlivé úřady měly sestavit komise expertů, které by majitelům do barvy fasády mluvily.
Úřady se však k takové regulaci příliš nemají a opakují argumenty Prahy 9, že k jakémukoli diktátu nemají právo. Alespoň doporučení ale dát mohou. Je to vidět například v Plzni, kde tamní magistrát dal doporučení na barevné sladění panelových domů na sídlišti Slovany. Donutila ho k tomu stavební firma, která začala na žádost majitelů domů po panelácích malovat. Například obří dvacetimetrové kopretiny nebo výjevy z krajiny.
