Tragický konec jednoho z nejoblíbenějších českých politiků Jana Masaryka, který byl nalezen mrtev časně ráno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny svého bytu, zůstane asi navždy neobjasněn. Jeho smrtí se zabývaly desítky odborníků a ani čtyři vyšetřování nedokázala zcela vyvrátit žádnou z verzí - sebevražda, vražda či nešťastná náhoda.
Shoda panuje jen v tom, že první šetření smrti někdejšího československého ministra zahraničí bylo nedbalé a účelově směřovalo jen k jednomu závěru: sebevražda.
"Svět nikdy nezažije, aby syn Tomáše Garriqua Masaryka byl československému parlamentu představen jako člen komunistické vlády," řekl prý Jan Masaryk svému příteli Arnoštu Heidrichovi krátce po únorovém puči. A právě onoho 10. března se měla rekonstruovaná vláda Klementa Gottwalda představit parlamentu. V této vládě zůstal Masaryk jen kvůli nemocnému prezidentovi Edvardu Benešovi, jehož slíbil neopustit ani v dobách nejtěžších (slib dal svému umírajícímu otci). Zároveň si ale uvědomoval, že spoluprací s komunisty se zpronevěřuje demokratickému odkazu svého otce.
O sebevraždě často mluvil
Podle svědků z Masarykova okolí, z nichž většina se kloní k sebevraždě, o tomto způsobu ukončení života Masaryk v posledních dnech často hovořil. "Jeden den euforicky plánoval útěk na Západ a druhý den jako jediné východisko viděl smrt," vzpomínal jeho tajemník Antonín Sum, který Masaryka přesvědčoval, aby emigroval a na Západě vedl protikomunistický odboj.
Naopak dosud poslední vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu z let 2001 až 2003 učinilo závěr, že Masaryk byl zavražděn, pachatele se ale nepodařilo zjistit. Při tomto šetření česká strana mj. požádala moskevskou prokuraturu o výslech někdejší plukovnice sovětské tajné služby Jelizavety Paršinové, která v letech 1945 až 1953 působila v Československu a později tvrdila, že zná identitu Masarykových vrahů. V době žádosti ale už Paršinová nežila.
Rusko požádala Praha i o zpřístupnění archívů, jež zůstávají zřejmě poslední nadějí pro objasnění Masarykovy smrti. V lednu 2003 ale ruská generální prokuratura sdělila, že ony archívy jsou předmětem utajení. Pokud by stopa vedla do Moskvy, jako motiv vraždy se jeví nepohodlnost Masaryka pro sovětské hegemonistické choutky a obava z jeho emigrace. Masaryk se nebál postavit ani sovětskému vůdci Josifovi Stalinovi - například v roce 1947 se v Moskvě vzepřel Stalinovu požadavku odmítnout hospodářskou pomoc USA (Marshallův plán).
Podle další z hypotéz poslalo oné osudné noci domácí komunistické vedení, ve snaze dostat Masaryka na svou stranu, do jeho bytu komando pro materiály, jimiž ho pak chtělo vydírat. Masaryk se ale pokusil utéct po okenní římse, z níž spadl. K této verzi se přiklonil i vyšetřovatel Jan Havel, který závěry šetření z let 1993-96 shrnul v knize Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty. Pro nevítanou návštěvu hovoří i výpovědi několika svědků, kteří oné noci slyšeli na Loretánském náměstí kolonu vozidel, a nepořádek v Masarykově bytě (převržené židle, polštáře v koupelně a nedopalky různých cigaret).
Objasnění smrti Jana Masaryka ztěžuje zejména skutečnost, že první vyšetřování z roku 1948 již po necelé hodině převzala Státní bezpečnost, která neprovedla řadu expertíz. Mimo jiné nezabránila manipulaci s tělem před fotodokumentací, i když většina fotografií se nakonec stejně ztratila, či nezaznamenala vzdálenost těla od budovy. Až v roce 1968 se objevil náčrtek kriminálního inspektora, který ho ukryl před StB.
Někteří svědci zemřeli
Než byl případ v roce 1968 znovu otevřen, zemřela řada svědků (i nepřirozenou smrtí). Například už pár měsíců po Masarykově smrti spáchal sebevraždu lékař Josef Teplý, který ohledával tělo a který prý shledal na mrtvém známky násilí - uvedl to údajně v tajné zprávě, která se v roce 1951 dostala do USA. Zatčena byla v 50. letech i lékařka, která zkoumala nedopalky z bytu a část expertízy zatajila před StB. Expertíza se ztratila a lékařka krátce po propuštění z vězení v roce 1961 zemřela.
Při posledním vyšetřování byly vypracovány znalecké posudky, mimo jiné od biomechaniků, kteří podle dopadu těla vyloučili spontánní pád i vysunutí bezvládného těla z okna (podle jedné z teorií byl totiž Masaryk před pádem přidušen či omámen). Proti pádu v bezvědomí hovoří i fakt, že dopadl na chodidla (měl roztříštěné kotníky). Z pitevního nálezu též vyplynulo, že padal pozadu - měl svislé oděrky na břiše, vzniklé asi o okno či římsu. A podle odborníků je skok pozadu pro sebevrahy nezvyklý.
Foto: ČTK
