Dva a půl roku se ministerstvo na Palackého náměstí pod vedením ODS snažilo "překopat" české zdravotnictví. Klíčové reformní zákony sice dorazily do sněmovny, ale v předvečer hlasování o nedůvěře je Topolánkova vláda stáhla. "Teď jsou u ledu", přiznává náměstek ministryně Marek Šnajdr z ODS.
Jak bude vypadat zdravotnictví za dva roky, v březnu 2011?
Po pádu vlády otazníků výrazně přibylo. Zdravotnictví určitě bude opět jedním z hlavních témat voleb a jejich výsledek předurčí, jaké bude. Já bych si přál, aby se orientovalo na zájmy občana, pacienta. Nyní u nás dominují zájmy jiných skupin: výrobců, dodavatelů, některých poskytovatelů péče.
ČTĚTE PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU S NÁMĚSTKEM ZDE.
Zkusím to jinak. Dočká se pacient za dva roky standardů? Bude vědět, na co má při ošetření nárok a co si může připlatit?
Jakákoliv, byť drobná změna ve zdravotnictví je v Česku provázena obrovskými politickými vášněmi. Na jedné straně všichni přiznávají, že změna je nutná, ale ta rozhodnost trvá jen do chvíle, než se týká jich samotných. Totéž platí o potřebném zavedení tzv. standardů. Máme omezenou nádobu peněz zdravotního pojištění, ale nemáme stanovená pravidla, jak se ty prostředky rozdělují. Když se vás zeptám jako člověka, který platí zdravotní pojištění, na co máte nárok, kdy na to máte nárok a kde na to máte nárok, tak mi neumíte odpovědět. Když se zeptám na stejné otázky u pojištění auta či bytu, buď mi odpovíte hned, nebo se podíváte do smlouvy. Našim cílem je, aby to ve zdravotnictví fungovalo stejně.
Třetí pokus. Budou, nebo nebudou standardy v roce 2011?
Troufnu si říci, že ano. Minimálně část standardů bude zavedena.
Kdo to zařídí? Na to musí být politická síla...
To bude záležet na tom, jak dopadnou volby, jestli se zklidní neuvěřitelně vyhrocená politická scéna. Když mimo kamery hovoříte se zástupci opozice, tak vidíte, že rozdílnost našich názorů je minimální. Opoziční politici ví, že zdravotnický systém musí dostat pravidla. Zatím však zvítězilo politikaření. My chceme, aby standardy definovali přední zdravotničtí odborníci a zástupci odborných společností ve spolupráci s pojišťovnami, jak je to všude běžné. Chceme, aby si stát zachoval nad procesem dohled a kontrolu.
Prosím o rychlý odhad. Co podle vás přežije ze zdravotnických reforem? Ve středu ČSSD svolala mimořádnou schůzi, na které chce zrušit poplatky?
Poplatky sice budí největší vášně, ale nejsou podle mě to jediné a hlavní, co se nám podařilo prosadit. Je to určitě změna ve vzdělávání zdravotníků, kterou jsme ve sněmovně prosadili a našli na ni peníze - každý rok půl miliardy. Nový systém by měl přinést konec nedostatků sester a lékařů. Reformou lékové politiky jsme zastavili zbytečné výdaje a snížili ceny u tisíců léků. Změnili jsme priority pojišťoven. U nás panovala „paralenová solidarita": tvářili jsme se, že máme všechno zadarmo, ale na druhou stranu jsme měli pořadníky na špičkovou léčbu a na operace se čekalo dva roky. A tohle podle mě zůstane.
A přežijí poplatky?
Můj soukromý odhad je, že ano. Nemusí však přežít. Pak ale ti, co poplatky zrušili, ponesou plnou zodpovědnost za důsledky, za to, že špičková péče opět nebude pro všechny. Nebudou na ni peníze.
Už jste řekl, že čtyři klíčové zdravotnické zákony se "odsouvají"? Znamená to, že jste je hodili přes palubu?
Ne, nehodili. Chceme koaliční změny do těchto zákonů vepsat ve vládě a pak zákony znovu poslat společně do sněmovny. Je to jen jiná cesta. Ale vyslovení nedůvěry vládě zhoršilo vyhlídky na jakoukoli dohodu. Politici teď budou mít jiné priority: budou se hádat o termínu voleb, jak bude vypadat vláda, jak bude vypadat předvolební kampaň. Politikaření hodilo přes palubu občany, pacienty a zdravotníky. Ty zákony obsahují spoustu zásadních změn, které posilují práva pacientů, zvyšují kvalitu a bezpečí našeho zdravotnictví a v neposlední řadě řeší problémy, po kterých zdravotníci léta volají.
Tomu nerozumím. V úterý reportér TÝDNE slyšel v kuloárech, jak premiér Topolánek slíbil lidoveckému rebelovi Hovorkovi, že reforma zdravotnictví končí. Tento slib už neplatí?
Ne. Premiér slíbil, že na těchto zákonech musíme nalézt koaliční shodu, pak je přijme vláda a pak půjdou do parlamentu.
Jednoduše řečeno: ty zákony jsou teď "u ledu"...
Ano. Jsem skeptický, že v této sněmovně a v tomto politickém klimatu jsme schopní je přijmout.
Připravili jste protikrizový plán, který má přivést peníze do zdravotních pojišťoven. Na druhou stranu se chlubíte, že mají přebytky. To je trochu protimluv.
Absolutně není. Nemohu nevzpomenout jednání zdravotního výboru, kde nás pánové Rath a Hovorka chtěli zavázat, že zdravotní pojišťovny musí utratit všechny své přebytky již v roce 2008. Kdybychom tyhle dva mudraly poslechli, tak pojišťovny už v únoru musely redukovat péči, neměly by peníze. Naštěstí máme rezervy, které teď hodně pomáhají, nejsou ale nekonečné a vyčerpají se, pokud nezasáhneme. Osobně bych dával samozřejmě přednost tomu, kdyby se nám podařilo schválit reformní změny, které přinášejí dlouhodobou stabilitu, ale s ohledem na politickou situaci jsme museli vymyslet jinou cestu. Přicházíme proto spíše s technickými úpravami jak na straně příjmů, tak i výdajů v systému.
Čeká tedy pacienty zhoršení péče, delší čekací doby na operace, jako tomu bylo za Davida Ratha v roce 2005?
Pokud se sněmovna alespoň v tomto zachová zodpovědně, pacienty nic takového nečeká. Pokud se i u těchto technokratických opatření projeví politikaření, rozvrat a diverze, tak potom to nemohu vyloučit.
Vy jste říkal, že stav zdravotnictví se zlepšil i díky poplatkům, na kterých resort získal pět miliard. Dá se říct, kolik z té částky šlo do kapsy lékařů a kolik šlo na vybavení ordinací nebo modernizaci nemocnic?
Myslím, že ta otázka je, nezlobte se, špatná. A já ji otočím. Zdravotní pojišťovny ročně vydají za péči dvě stě miliard korun. Kolik z toho jde do kapes lékařů či sester? Zdravotnické poplatky tu nejsou proto, aby vydělali lékaři, pojišťovny a nemocnice. Jde o to, aby si pacient zvážil, jestli skutečně potřebuje k lékaři, nebo si raději dojde do lékárny pro paralen a za tři dny se vyleží. Česká republika s přehledem vedla v počtu návštěv lékařů v celé EU. Přiznejme si prosím, že spousta lidí si chodila k lékaři zbytečně. Utráceli jsme miliardy za levné léky a neměli na ty potřebné. Smyslem poplatků je přesměrovat peníze od banalit do léčby, která je potřebná, drahá a která byla v minulosti podfinancovaná.
K TÉMATU: Poplatky loni ušetřily deset miliard korun
Poplatky mají smysl, vysvětloval náměstek lékařům
Proč jste to nedokázali svým voličům vysvětlit takhle jasně, jako nám?
Já myslím, že to nemá komentář. Prostě se nám to nepodařilo vysvětlit, těch důvodů je celá řada a zodpovědnost za to jistě neseme. Ale řekl bych, že ji neneseme sami.
A kdo tedy?
Mluvím spíše o politické scéně. Byla to nejen opozice, ale i permanentní nejednota a spory uvnitř koalice, které téma poplatků vracely na politické výsluní. Je líbivé snažit se poplatky zrušit, ale není to zadarmo. Za každý úspěšný návrh sociální demokracie a komunistů se zaplatí těžká cena. Nezaplatí ji pan Palas, ani pan Paroubek či Rath, zaplatí ji nemocní, kterým se zhorší zdravotní péče. Poplatky zabraly. Už se nestává, že vás v pátek hospitalizují a v pondělí s vámi teprve začnou něco dělat, protože by vás připravili navíc o třikrát šedesát korun. Nemocnicím se ulevilo a jsou schopny odoperovat více lidí, pohotovost se už nezneužívá. Počet lidí, kteří se léčí ve specializovaných centrech, stoupl o čtyřicet sedm procent. Kdo je vážně nemocný, nemá žádnou bariéru v přístupu ke zdravotnictví.
Porušily, nebo neporušily "oranžové" kraje stávající zákony, když začaly hradit pacientům poplatky? Kdy se dozvíme odpověď?
Podle mě tímto ČSSD především porušila veškerá pravidla demokratické slušnosti. To je styl, který v ČSSD nastal od roku 2005, kdy se k moci dostali Jiří Paroubek s Davidem Rathem. Myslím, že špidlovskou nebo zemanovskou sociální demokracii by tohle nikdy nenapadlo. Vždyť občanům a zdravotníkům v krajích to přineslo jen chaos, fronty, nervozitu, šílenou byrokracii a často zdražené léky. Pokud jsme u ryze právní roviny, tak jsem bytostně přesvědčen o tom, že obcházení zákona je porušováním zákona.
Mohl bych vás ale potrápit a zeptat se: Jak vám bylo, když jste navrhovali prolomení stropu zdravotního pojištění? To je v přímém rozporu s programem ODS.
Já si myslím, že není. My jsme jednali s ministerstvem financí a práce a sociálních věcí o řešení dopadů krize. Vycházeli jsme i z představ koaličních partnerů a tohle byla jedna z variant, jakým způsobem dočasně na roky 2009 a 2010 doplnit příjmy.
Téměř ale doputovala do parlamentu...
Ne, vyhodnotili jsme ji jako neefektivní, posilovala příjmy systému jen v řádu stovek milionů a byla spojena s velkými administrativními náklady, proto nebyla navržena ani vládě. Nic zrádcovského na tom určitě nebylo, neseme zodpovědnost za stabilitu a dostupnost zdravotnictví. Za této vlády došlo k nejvyššímu snížení osobních daní všech příjmových skupin za posledních deset let.
Dostala se k vám nějaká negativní reakce na tento plán?
Jedinou skutečnou negativní reakci jsem zaznamenal, když jsme uvažovali o zvýšení spotřební daně na alkohol a tabák s tím, že výnos by šel do zdravotnictví. Musím říct, že akčnost a důraznost tabákové lobby napříč systémem překvapila i mě.
Padne v Česku kvůli krizi nějaká zdravotní pojišťovna?
Nepadne. Pojišťovny vyberou méně peněz a je otázka, jestli pak upraví výdaje. Když ano, tak samozřejmě omezí péči, což je to, co nechceme. U zdravotních pojišťoven se neustále mluví jen o jejich finančním zdraví, ale problém je jinde. Co je jejich povinností? Lidé si myslí, že za dostupnou kvalitní péči zodpovídá ministr, hejtman, starosta... obecně politici. Ale za to zodpovídají pojišťovny, nemají však nijak konkrétně zákonem upraveny povinnosti vůči lidem. My jsme chtěli dát pojišťovnám pravidla, zavést sankce za jejich neplnění a posílit tak jistoty a nároky lidí.
Když už jsme u těch pravidel, co říkáte na to, že VZP zavedla program AKORD, který má pacientům zajistit maximálně patnáctiminutovou čekací dobu u lékaře? Není to nefér vůči klientům ostatních pojišťoven?
Myslím, že projekt AKORD není špatný plán. Mrzí mě ale jiná věc. Ukázkou selhání pojišťoven je, že nejsou schopny jednat očima pojištěnců, ale převažují u nich zájmy poskytovatelů a touha „mít klid". Chcete příklad? Nejsou schopny sjednat nepřekročitelné čekací doby či zavést objednávkový systém v ambulantní péči - samozřejmě můžou být akutní výjimky -, aby objednaný pacient nečekal hodiny, nejsou schopny odměnit nemocnice, které mají akreditace a mezinárodní certifikace kvality a naopak sankcionovat ty, kterým chybí potřebné vybavení či personál. Nezajímají je pacientská hodnocení spokojenosti. Ke změně jsou potřeba dvě věci. Uložit pojišťovnám povinnosti zákonem a změnit zodpovědnost a motivace jejich managementů.
Foto: Robert Zlatohlávek
