Finanční krize i selhání politiků posilují v poslední době hlasy věštící brzký konec kapitalismu. Je to se současným systémem skutečně nahnuté? TÝDEN oslovil známé české ekonomy - Pavla Kohouta ze společnosti Partners a "globálního profesora" Milana Zeleného, který působí na Fordham University v New Yorku či na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Může v dohledné době dojít k radikálnější proměně systému zvaného kapitalismus či neoliberalismus, případně k jeho úplné náhradě?
Kohout: Domnívám se, že nynější systém lze jen s velkou dávkou fantazie nazývat kapitalismem, natožpak neoliberalismem. Systém, kde veřejné výdaje tvoří kolem poloviny hrubého domácího produktu - v některých zemích i více -, by si spíše zasloužil označení "socialismus s prvky tržní ekonomiky". Případně by mohl být zván "neliberalismus" - nezaměňovat s neoliberalismem.
Zelený: Kapitalismus - lépe svobodný trh - je společenská instituce, neoliberalismus je politická filozofie. Instituce se vyvíjejí a mění, filozofie jsou v módě či ne, vítězí nebo prohrávají, ale nemění se. Proto politici a filozofové neumějí rozpoznat změnu - a už vůbec ne přeměnu - v přirozených společenských institucích. Ano, kapitalismus se bude měnit, jako vždy, ale neoliberalismus zůstane stejný, až jako dogmatismus vyjde z módy.
Jak ze současné krize ven?
Kohout: Tento systém se musí radikálně proměnit. Například ve smyslu návratu ke skutečnému neoliberalismu, který fungoval od roku 1948 v západní části Německa. Tento systém, který je spojen se jmény jako Ludwig Erhard, Walter Eucken, Wilhelm Röpke nebo Alexander Rüstow, byl nejlépe fungujícím hospodářským systémem na evropském kontinentě, než byl během 70. let nahrazen populistickým rozhazovačným systémem sociálních výhod pro všechny. Ten vedl postupně až k současné dluhové a bankovní krizi Evropy. Tedy nikoli konec kapitalismu, ale jeho návrat!
Zelený: Kapitalismus svobodného trhu nebyl vytvořen lidskou ideologií jako socialismus, ale spontánně se vyvíjel a formoval z každodenních lidských činností a vztahů. Proto se nepřetržitě adaptuje a rozvíjí v reakci na měnící se chování lidí, na rozdíl od socialismu. Přeměna kapitalismu je proto nevyhnutelná; její základní charakteristiky jsou samoobsluha, disintermediace, masová kustomizace, relokalizace, globalizace, restaurace místní samosprávy a autentická, tedy nestranická demokracie.
Která z mnoha teorií o novém systému vám připadá nejméně utopická? Decentralizované komunity, teorie základního příjmu, potlačení soukromého vlastnictví ve prospěch družstevního či něco jiného?
Kohout: Nejprve je třeba identifikovat tu nejvíce utopickou a nesmyslnou myšlenku ze všech. Zní: "Stát je řešením všech problémů." Ve skutečnosti je stát příčinou téměř všech hospodářských problémů dnešního světa. Stát nemůže za tsunami nebo za výbuch sopky Eyjaflallajökull - zato může téměř za všechno ostatní. Tedy za dluhovou krizi veřejných financí, za bankovní krizi, za nezaměstnanost ve Španělsku a v Řecku, a tak dále. Za drahá vejce a za drahé telekomunikační tarify stát samozřejmě může také, neboť selhává jeho byrokracie. Je třeba omezit moc státu, omezit moc politiků a byrokratů, navrátit moc občanům. Tedy trhu. Neboť trh, to jsou občané. Stát má plnit funkci nestranného rozhodčího, ale nemá kopat do míče. Jak ale vypadá dnešní typická evropská ekonomika? Deset rozhodčích se honí za míčem a jejich hrátky financují ti hráči, kteří ještě zbyli.
Zelený: Teorie a ideologie jsou irelevantní; důležité jsou reálné a spontánní trendy vyplývající z lidské adaptace, přizpůsobení a hledání nových iniciativ, uplatnění a vztahů. Ve svobodném prostředí se kapitalismus rozvíjí a přizpůsobuje, v ideologicky sešněrovaném prostředí politických stran je přirozený rozvoj škrcen, a tak dochází k potlačení přirozených signálů trhu, aberacím v chování a patologickému zneužití zájmovými skupinami žijícími z peněz druhých lidí.
Jakou změnu současného ekonomického systému, třeba jen dílčí, byste vy osobně považoval za prospěšnou?
Kohout: Jako dobrý začátek by posloužil tento dodatek ústavy: "Maximální hranice sumy všech veřejných výdajů v běžném roce činí 33 procent hrubého domácího produktu, s výjimkou období válečného stavu. Zákony, které vyžadují v mírovém období vyšší výdaje, jsou protiústavní, tudíž neplatné."
Zelený: Základní charakteristiky probíhající velké přeměny jsem již vyjmenoval výše. Jde o spontánní změny systému v reakci na mikrozměny v chování, rozhodování a jednání účastníků svobodného trhu. Prospěšné je o nich vědět, rozumět jim, a ne proti nim "bojovat". Za prospěšné změny nepovažuji státní intervence (na rozdíl od regulací), ideologické programy a politickou činorodost ve směru manipulace, rozkrádání a korupce.
